Veronika Sušová-Salminen píše o tom, proč na tom, kdo stojí v čele USA zároveň záleží i nezáleží a proč USA a EU připomínají remake klasických pohádek. (casopisargument.cz)
Bývalý americký diplomat, který evidentně píše pod pseudonymem „Ichabod“, napsal v článku pro Asia Times úvahu o tom, že věk a očividná senilita současného amerického prezidenta je irelevantní, protože to, co je rozhodující, je kvalita vládnutí, kterou Američané dostanou, nikoliv muž v čele.
Autor naprosto otevřeně přiznává, že „Již roky před celostátně vysílanou debatou Biden-Trump 27. června 2024 bylo každému, kdo jen trochu sledoval veřejné dění v USA, zřejmé nejen to, že Biden je stále senilnější, ale také to, že jeho výkon prezidentské funkce je řízen poradci a manipulátory se záměrně nízkým veřejným profilem nebo jejich prostřednictvím.“ Podle něj prezidenta dělá jeho politika, a ta není jeho dílem, ale dílem lidí, kteří stojí ve stínu. „To, že Biden může být ovládán a do jaké míry je ovládán a bude ovládán i v případě znovuzvolení, je zcela zřejmé,“ píše autor. Z hlediska demokratické teorie se samozřejmě jedná o jasný defekt, protože ta požaduje maximální transparentnost a veřejnou kontrolu.
Pro Američany je relevantní jenom to, že v případě Bidenova znovuzvolení, bude s velkou mírou pravděpodobnosti pokračovat stejná politika. Podobně se autor ale vyjadřuje i k Trumpovi, jehož problémem není senilita, ale jeho očividná egománie. I zde je podle autora relevantní skutečnost, jaké vládnutí Trump nabídne: „Většina Trumpových příznivců si je dobře vědoma jeho charakterových vad, ale líbí se jim jeho rétorika i politika.“
Autorův text proti prezidentovým osobním vlastnostem staví realitu mocenského konfliktu v USA uprostřed zhoršující se domácí krize. Jak píše:
„Vládnoucí elity, akademická obec, média a federální byrokracie tvrdí, že nejvážnějším problémem země je deset let trvající nárůst populismu, který podle nich hrozí koncem demokracie… Populisté vnímají největší problémy země jako desítky let trvající zbídačování dělnické třídy volným obchodem a imigrací za účelem zajištění levné pracovní síly pro bohaté, desítky let trvající a prohlubující se kulturní hnilobu, desítky let trvající růst dluhu federální vlády, který hrozí ochromením, desítky let trvající ideologizaci všech institucí a desítky let trvající rostoucí netoleranci a démonizaci nesouhlasu s ideologií, která definuje sociální spravedlnost pouze z hlediska rasy, pohlaví a sexuálních preferencí a nezabývá se nerovností bohatství nebo příjmů či ekonomických příležitostí jako takových.“
V tomto kontextu mají být osobní vlastnosti amerického prezidenta mnohem méně důležité, než tomu bylo za studené války.
„Pro většinu Američanů se však politický konflikt mezi vládnoucími elitami země a populisty, kteří chtějí ukončit politickou a kulturní nadvládu těchto elit, natolik zintenzivnil, že se vytratila dlouhodobá potřeba milého, přitažlivého, uklidňujícího a ego stimulujícího vládce na obrazovce.
Bojové linie byly vytyčeny a většina Američanů si vybere stranu na základě závažnějších úvah, než která strana nabízí lepší chůvu.“
Celý text je až mrazivě cynický v tom, jak popisuje realitu vládnutí v USA – kde se na jednu stranu vytvořil prezidentský image (který autor přezdívá jako „chůva“) s iluzí demokracie a na druhou se tento obraz v posledních letech dostal (díky Trumpovi a Bidenovi) pod obrovský tlak reality.
Debata na CNN na konci června byla v amerických a západních médiích přijata s pozoruhodnou mírou pokrytectví. Andersenova pohádka o císařových nových šatech dostala nové zpracování, i když v mnohém byla jen americkým remakem originálu. Toto pokrytectví je dnes naprosto systematické a systémové, a nejen že z voličů dělá blbce, ale přispívá k erozi důvěry v demokratickou politiku, politiky a v politické instituce. Samo ze sebe rodí nové populisty a populismus, proti kterému prý „bojuje“ za „záchranu demokracie“ a odpovědnost za něj potom hází na ty stejné voliče, kteří musejí snášet stále viditelnější orgie licoměrnosti. Navíc je toto pokrytectví stále blbější a stále očividnější, což je buď známka stupidity, nebo arogance. Je tedy sice asi jedno, že USA mají šanci si vyzkoušet, jaké je to mít v čele země Haškova a Švejkova France Josefa („nemocného dědka“, který „co nejdřív natáhne brka“), ale pro všechny, kteří měli aspoň nějaké umírněné demokratické iluze, jde o vzkaz.
Mezi jiným je to vzkaz o tom, že USA už nejsou jenom oligarchií, ale že ta ztrácí vnitřní energii a stává se očividnou a veřejnou gerontokracií, vládou starých unavených mužů, kteří mají (byť jen jako fasáda) garantovat její legitimitu. Je to vzkaz o tom, že ti, kteří dnes Bidenem manipulují a reálně vládnou Spojeným státům, se nechtějí svojí moci vzdát. Je to vzkaz od establishmentu těm dole o tom, že císař je nahý, ale nikoho to vlastně už ani nezajímá. Hlavně, když se, pokud možno, vůbec nic nebo skoro nic nezmění.
Pokud ale zapomeneme na nějakou demokracii a vezmeme autora za slovo, bude pro nás v Evropě dost důležité, kdo se stane americkým prezidentem. Ne, proto, že je Biden senilní nebo Trump egomaniak, ale proto, co s námi a s naším kontinentem udělají a dělají jejich konkrétní politické kroky. I když možná, že to bude vlastně také jedno, protože pohádka „Oslíčku, otřes se“ se dávno stala zase evropským remakem té klasičtější verze.