Hnutí Hamás ví, že Izrael nemůže porazit, jeho útok nicméně naruší sbližování Izraele a arabských států. To soudí arabista a ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl. Ten ParlamentnímListům.cz sdělil i to, že vztahy Hamásu a Íránu jsou komplikované. Považuje za překvapivé, že se do útoku plně nezapojil libanonský Hizballáh, který je Íránem plně kontrolován. Vývoj na Blízkém Východě je dle doktora Weigla varováním pro Ukrajinu: Takto dopadají dekády dlouhé zamrzlé konflikty. (parlamentnilisty.cz)
Pane doktore, útok sil Hamásu na Stát Izrael překvapil celý svět. Nepřekvapivá je razantní izraelská odpověď. Co je dle vás cílem Hamásu? I Hamás musí vědět, že síly Izraele mohou celou Gazu dobýt a „vyčistit“.
Blízkovýchodní izraelsko-palestinský konflikt je uzlem protichůdných střetávajících se zájmů vnitropolitických, regionálních i velmocenských. Základem je nesmiřitelný souboj dvou národů o jednu zemi, který trvá již více než století. Někdy se zdá, že se zklidňuje a utichá, jindy neočekávaně vzplane.
Svým sobotním nečekaným vpádem do Izraele ukázal Hamás světu, že konflikt nikam neustoupil, jak se mohlo v poslední době zdát, že je znovu na scéně s plnou brutalitou a zuřivostí. Hamás dobře ví, že má sílu pouze na teroristické akce a počítá s tvrdou a krvavou izraelskou odvetou. Ví, že vojensky nemůže vyhrát. O to mu ani nejde. Útok, odveta, mrtví, rukojmí, další prolitá krev – to vše je písek do soukolí snah o smíření Izraele a arabských zemí, především jednání o urovnání vztahů se Saúdskou Arábií, které je právě v běhu. Ve hře mohou být i vnitropolitické kalkulace v Izraeli. Ten je dnes silně názorově rozpolcenou společností, zažil vlnu rozsáhlých demonstrací proti Netanjahuově vládě a těžko pochopitelné selhání izraelských bezpečnostních struktur při nečekaném palestinském vpádu na izraelské území je otřes, z něhož se dnešní vláda nemusí vzpamatovat.
Hamásu šlo o onen bezprecedentní překvapivý, nečekaný a krvavý vpád na izraelské území, a ten se mu podařil. Vše ostatní už je pokračování podle scénáře, s nímž teroristé kalkulují.
O Hamásu se obecně mluví jakožto o hnutí podporovaném Íránem. Předpokládáte, že šlo o akci koordinovanou s Teheránem? Poradce íránského nejvyššího vůdce Chameneího Hamásu k útoku poblahopřál.
Írán je už tradičně označován za původce všeho zla, které na Blízkém východě probíhá. Pro izraelské činitele to může být jistá výmluva, jak omluvit své selhání vměšováním agresivní podvratné regionální mocnosti halasně vyhlašující protiizraelská hesla. Írán nepochybně ze současné situace politicky profituje a nemá zájem na smiřování arabských zemí s Izraelem. Na druhé straně – Hamás sice využívá íránskou podporu, ale je to sunnitská islamistická organizace, která s šíitským Íránem má občas komplikovanější vztahy. Zajímavé je, že se do útoku na Izrael nezapojil šíitský libanonský Hizballáh, který je Íránci plně kontrolován. Já považuji za důležitější než íránské konspirace vývoj v Gaze a na Západním břehu, nad nímž Izrael evidentně ztrácí kontrolu.
Obecně sdílenou úvahou je, že Hamás chce touto vojenskou operací narušit diplomatické sbližování Izraele se zeměmi Arabského poloostrova. Katar označil izraelskou reakci jako „neproporční“. Bude snaha o zmíněné sbližování narušena?
Palestinský teroristický útok a neméně tvrdá krvavá izraelská odveta nepochybně vyostří arabsko-izraelské vztahy a sníží ochotu konzervativních arabských režimů normalizovat své vztahy s židovským státem. Klíčový bude postoj Saúdské Arábie, která dlouhodobě strategicky k normalizaci vztahů směřuje. Dnešní situace může celý proces zpomalit, ale zřejmě ne zastavit.
Žádoucím výsledkem izraelsko-palestinského mírového procesu bylo vždy ustavení plného nezávislého palestinského státu. Může nyní Palestina na takové řešení již zcela zapomenout?
Dvoustátní řešení problému Palestiny, tj. vytvoření plně suverénního palestinského státu vedle Izraele je iluzí, jíž se Izrael právem obává. Všeobecná hluboká historická nenávist Palestinců vůči Izraeli, již potvrdil i současný útok, napovídá, že potenciální palestinský stát bude nevyhnutelně směřovat k další konfrontaci s Izraelem, a proto tuto variantu řešení izraelská politika dlouhodobě odmítá. Argumentem jim je vývoj v Gaze. Na druhé straně udržování statu quo ukazuje bezvýchodnost, do níž se Izrael obklopený rychle rostoucími masami nepřátelských Palestinců dostává.
Útok se děje v době probíhající rusko-ukrajinské války. Jak současné dění dle Vás ovlivní válku na Ukrajině?
Nová konfrontace na Blízkém východě pochopitelně vytlačila Ukrajinu z titulních stránek světových médií a odvrací pozornost USA a Západu od pro mnohé již únavného dění na Ukrajině. To není dobrá perspektiva pro ukrajinské vedení závislé na zvýšené mezinárodní pomoci, bez níž není schopné válku proti Rusku vést. Současně by měl být izraelsko-palestinský konflikt pro aktéry války na Ukrajině mementem, k jakým nekončícím tragédiím a utrpení vedou dekády se táhnoucí zamrzlé konflikty.