Čas plyne neuvěřitelně rychle a známá teze o bezcennosti včerejších novin je znovu a znovu potvrzována. Ještě nedávno se zdály být americké volby víceméně rozhodnuté. Biden vypadal bezmocně a chaos v Demokratické straně nenaznačoval odvahu k nějakému radikálnímu řešení. Pak ještě přišel atentát, zraněný a zakrvácený Trump a jeho zaťatá pěst a výraz odhodlání – dovolil bych si připomenout svůj 25 let starý výrok „jedeme dál“. (institutvk.cz)
Volby vypadaly pro mnoho komentátorů jako hotová věc. Standardně brzdím svými otazníky všeobecné nadšení nad různými „jistotami“, které se jistotami zdají být pro mnoho mých kolegů a přátel. Dělal jsem to i tentokrát, ale i já jsem měl dojem, že to všechno atentát radikálně změnil. Drze k tomu dodávám, že si politik nemůže přát nic lepšího než neúspěšný atentát na svou osobu. To ho heroizuje.
Po několika málo týdnech je všechno jinak. „Hlubinné“ procesy americké politiky začaly fungovat. Biden odstoupil (nebo byl odstoupen, ale to je jedno). Je sice evidentně zklamaný, ale současně se mu – na první pohled – výrazně ulevilo. Tíha zodpovědnosti prezidentského kandidáta z něj spadla. Lépe mluví a lépe chodí.
Američtí demokraté neorganizovali žádné primárky (tvářili se, že na to není čas) a za kandidátku na nového amerického prezidenta se víceméně sama prohlásila Kamala Harrisová a nominaci získala. To by se asi v Evropě stát nemohlo. Tak triviálně se zde nerozhoduje. (Ursula von der Leyenová samozřejmě také neměla žádné primárky.)
Harrisová byla po celé čtyři roky v roli viceprezidentky téměř neviditelná. Jak napsal jeden bystrý německý novinář, byla „bledou tváří“ (blaß) americké politiky. Byla považována jako viceprezidentka za v podstatě nekompetentní, přesto se v otázkách migrace, ekonomiky a sociální politiky stavěla výrazně nalevo. Ve všech těchto věcech to znamená dokonce výrazně nalevo od Bidena. V zahraniční politice může Kamala Harrisová znamenat zesílení konfrontace nejen s Ruskem, ale i na Blízkém východě, a dokonce i na Dálném východě. To je všechno velice riskantní. Očekávám, že bude ještě horší než evropské političky, a to je co říci.
Kamala Harrisová se stylizuje do role Afroameričanky, což není přesné. Je dcerou jamajského profesora a indické bioložky. Žádná skvělá vyhlídka pro nás to není, i když naše – na americké velvyslanectví v Praze „přisátá“ skupina lidí, která se při jakékoli změně na postu amerického prezidenta vůbec nemění – i tentokrát bude den po volbách vypadat jako vždy harrisovská.
Republikánské duo – Trump-Vance – mlčí. Téměř oněmělo. Neumí zareagovat. Potřebovalo Bidena a teď ho najednou ztratilo. Nedovedu si představit, že by tato, údajně Nová pravice mohla přijít s něčím průlomovým. Nemá kolem sebe lidi typu Bannona (který je dokonce buď ve vězení nebo ve vězení bude). Je nějaká naděje, že američtí voliči mohou tento puzzle dobře vyřešit? Jsem v tom pesimista.