Smutný příběh ukrajinské pšenice je podle Ivana Hoffmana důsledkem smutného příběhu zemědělství, které za tržních podmínek skoro vždy produkuje buď málo, nebo moc, přičemž problémem je obojí. Nyní se navíc z obchodní komodity stalo bruselské politikum, což nedopadá dobře skoro nikdy. (parlamentnilisty.cz)
Čím více toho víme o ukrajinské pšenici, tím smutnější je to příběh. Jde o zdraví? O peníze? O politiku? I bez války jsou s obilím dva obrovské problémy, ze kterých jsou zemědělci na prášky. Jedním je neúroda, a druhým nadúroda. Když se neurodí, rolník nevydělá. Když se urodí moc, klesne cena tak, že rolník nevydělá. Viníkem je neviditelná ruka trhu, na kterou se vymlouvají ekonomové a politici, kteří jsou líní plánovat. Co napáchá ruka trhu, korigují politici dotacemi, cenovými stropy, zákazy, povolenkami, sankcemi; takže to, co nezdeformoval trh, dorazí deformace trhu.
Není tomu ani rok, co se prorokoval celosvětový nedostatek pšenice nejméně na tři sezóny. Teď se kvůli nečekaně příznivému vývoji počasí prorokuje vysoká úroda, kterou ale nebude kam uskladnit, protože sýpky jsou plné obilí, které je kvůli levným dovozům z Ukrajiny neprodejné. Problém způsobili společně politici, kterým jde o to, aby si prodejem levného obilí Ukrajina vydělala na náboje, a obchodníci, kteří se chovají vzorně tržně a berou to, co je nejlevnější.
Pokud jde o pesticidy, které jsou důvodem anebo záminkou k zablokování dovozu, opět jsou zde dva obrovské problémy: Prvním je důvěryhodnost informací, že se přítomnost pesticidů potvrdila, a druhým nedůvěra k informacím, že se přítomnost pesticidů nepotvrdila. (První obětí ve válce o zrno je pravda.) Aby to ale nebylo jednoduché, existuje vedle potravinářské pšenice i pšenice technická. U technické pšenice pesticidy technicky nevadí při výrobě technického lihu, anebo v biosložce do paliv. Mrzuté ale je, že se ty dvě pšenice liší asi jako nafta od lehkého topného oleje, anebo jako technická sůl od jedlé soli, čili prakticky pouze cenou. Příležitost, která dělá zloděje, je zde evidentní.
Delikátnost byznysu s ukrajinskou pšenicí nejlépe vystihuje komentář Jaroslawa Kaczynského: „Ukrajinu budeme podporovat. Ale cílem dobré vlády je především podporovat vlastní občany. Je i v zájmu Ukrajiny, aby v Polsku nevypukla krize. Polské rolníky musíme bránit. A ubráníme je.“ Polského rolníka brání jeho vláda před ukrajinským rolníkem zákazem dovozu ukrajinského obilí, ale i cukru, sušených krmiv, semen, chmelu, lnu, konopí, ovoce a zeleniny, vína, hovězího a telecího masa, drůbeže, mléka, mléčných výrobků, vajec a včelích produktů. Přátelské polské embargo je zatím naplánováno do 30. června. Parlamentní volby ale budou v Polsku až někdy v říjnu, a polští zemědělci jsou voliči…
Z pohledu Bruselu je ukrajinská pšenice politikum a válka s Ruskem má přednost před zdravotními riziky anebo před krachujícími rolníky. Ukázalo se, že nejde o deklarovanou solidaritu s Afrikou, ale o peníze. EU raději vytiskne další nekryté peníze na odškodnění evropských pěstitelů, než by akceptovala bojkot levné ukrajinské pšenice, neboť zemím, které pšenici neprodukují, nýbrž dovážejí, současná situace vyhovuje. Podle hrozivé analýzy, kterou nedávno na svém blogu zveřejnil Michal Svatoš, je levná ukrajinská pšenice faktorem, který snižuje konkurenceschopnost našich vepřů, kterých za fialové vlády dramaticky ubývá…
Válka na Ukrajině jen tak neskončí. Ukrajinci ji bez NATO, kterému se na Rusa nechce, nemohou vyhrát a nemají povoleno ji vzdát, zatímco Rus si nemůže dovolit prohrát a nikam nespěchá. Ukrajinské pšenice se prý seje méně, ale levná zůstane. K zlosti konkurence a k radosti kupců.