Ilona Švihlíková shrnuje hlavní globální a lokální trendy a události uplynulého roku 2023. (casopisargument.cz)
Konec roku a začátek nového jsou tradičně obdobím bilancování, výběru důležitých událostí i možností zkusit si prognózu do roku nového.
Pokračuje období napětí a chaosu. Je patrné, že jsme stále v interregnu – v období, kdy starý svět zaniká a objevují se zárodky nového. Je to z podstaty období dramatické a také rizikové. Za jeden měsíc se mohou stát změny, které by jindy trvaly mnoho let nebo by k nim nedošlo vůbec. Rychlost a dynamika jsou dalšími znaky této periody dějin.
Konflikty a jejich dopady na světovou ekonomiku jsou bohužel součástí tohoto procesu. V českém hlavním proudu můžeme odlišit konflikty neviditelné (Súdán, Jemen) a konflikty velmi viditelné a politicky zneužívané (Ukrajina, Izrael). Konflikty budou překreslovat hranice, ale mění také fungování světové ekonomiky. Sankce na Ruskou federaci změnily výrazně světovou ekonomiku (nejen v případě primárních komodit), ale také povzbudily jednu z klíčových událostí minulého roku – rozšíření skupiny BRICS. Konflikt v Jemenu byl na pokraji světového dění, dokud ovšem Húsiové nevyužili své výjimečné geografické polohy a nezačali omezovat plavbu lodí, které plují pod vlajkami podporujícími Izrael. Řada západních plavidel tak nuceně obeplouvá Afriku přes Mys dobré naděje, což je nejen podstatně dražší, ale i delší.
Pokračuje snaha řady zemí dokončit dekolonizační proces – a tentokrát nejen v rovině politické, ale i ekonomické. ČR bohužel do tohoto procesu nepatří, neboť Fialova vláda zastupuje ledasjaké zájmy, ale zásadně ne ty české. Do snahy dekolonizovat se od Západu patří jak převraty (či spíše revoluce v afrických zemích, např. Nigeru), tak také zmíněné rozšíření skupiny BRICS. Projekty Nové rozvojové banky, vedené bývalou brazilskou prezidentkou Dilmou Rousseffovou, mají mít podobu výrobních řetězců, nikoliv jen jednotlivých investičních akcí – místo jednoho korálku se má vytvořit na určitém území celý řetízek. Rozšíření BRICS se musí materializovat ve společných akcích – v tuto chvíli můžeme hádat, zda to bude další posílení obchodu v národních měnách (a pečlivé vyhýbání se americké finanční infrastruktuře, samozřejmě včetně dolaru), příspěvek k řešení regionálních sporů (Etiopie a Egypt), nebo budování dopravních koridorů – vzhledem k riskantnímu Suezu, resp. Bab-al Mandabu, bude Rusko rádo propagovat svou Severní mořskou cestu atd. V Latinské Americe do rozšíření BRICS hodil vidle nově zvolený argentinský prezident Javier Milei, který si v rámci kampaně pospíšil vulgárně pozurážet hlavní obchodní partnery Argentiny. Bude velké štěstí, pokud jeho řádění neskončí v Argentině občanskou válkou.
Centrální banky držely vyšší úrokové sazby, protože ve většině západních zemí se inflace nedostala k inflačnímu cíli ve výši dvou procent (s výjimkou Japonska, které koumá, jak odejít z dekády provozované politiky kvantitativního uvolňování), ale tato politika měla své negativní důsledky. V USA vzrostly počty bankrotů a i pády tzv. regionálních bank (např. Silicon Valley Bank) měly své kořeny právě v rostoucích úrokových sazbách.
Hodně se hovořilo o čínské ekonomice a o tom, zda se v jejím případě jedná o následky covidového zpomalení, nebo zda je na místě hovořit o restrukturalizaci této ekonomiky – například směrem k posílení sociálního systému. Vytvořit sociální systém pro 1,4 miliardy lidí by byl skutečně velkolepý úkol. Indie se hodně chlubila svou demografickou dividendou, tj. tím, že předčila v populaci svého regionální rivala – Čínu. Na druhou stranu, je to země, která nedisponuje dostatečnou infrastrukturní základnou, aby této výhody (?) dokázala využít, alespoň zatím ne, a dokud budou prioritou nacionalisty Módího silná slova na adresu Číny či Pákistánu, tak se tak ani nestane, neboť sebesiláčtější prohlášení přístavy nepostaví, stejně jako nepostavila základní hygienickou infrastrukturu.
K bohužel významným tendencím patří militarizace. Rostoucí výdaje na zbrojení se bijí s jinými rozvojovými prioritami (nejen v ČR), v USA firmy nestíhají vyrábět na bojiště, které se stalo jedním tragickým předváděcím molem nových technologií a také selhání řady západních vojenských vymožeností – na Ukrajinu.
Experimenty s umělou inteligencí vyděsily i její strůjce. Větší využití umělé inteligence se debatuje nejen na vysokých školách v souvislosti s obhajobami závěrečných prací. Otevírá matrixová témata, která po právu děsí, ale zdá se, že Pandořina skřínka již byla otevřena. Digitální měna je další prvkem, kterému se nejspíše v blízké budoucnosti nevyhneme – pokud se bude jednat o digitální měnu emitovanou výlučně centrální bankou, pak můžeme bez přehánění očekávat totální změnu v celém bankovním systému, jejíž důsledky si možná dnes ani neumíme představit. Důležité ovšem je zachovat hotovost – tedy možnost úniku z Matrixu. Bitva o hotovost bude jistě jedním z velkých politických témat.
Nelze vynechat téma, které se nás dotýká přímo existenčně – německé (nejen) ekonomické problémy. Domnívám se, že se nejedná o cyklický výkyv, ale o strukturální šok. A ten se významně dotýká i nás. Německý ekonomický model je ohrožen. Hned dva jeho pilíře jsou výrazně oslabeny. Na jedné straně je to globální export, protože Německo je pod značným tlakem (USA i Brusel, viz Ursula von der Leyen, která dělá pro USA vše možné i nemožné), aby přehodnotilo své obchodní vazby na Čínu. To by pro Německo v současném stavu byla rána na solar plexus. Druhý pilíř jsou samozřejmě levné a dostupné energie, toto břemeno měl nést Nord Stream. Zatímco Olaf Scholz huláká, že za vše může Rusko – příčiny jsou jiné. EU má drahé energie a je v tomto ohledu nekonkurenceschopná zejména vůči USA (vlastní energetické zdroje) a Číně (zdroje z Ruska). Když k tomuto plnému projevu sankcí (a pak že nefungují, že?) přidáme dopady Green Dealu, vidíme velký tlak na deindustrializaci Německa, ale i ČR. Jak přesun výroby z Německa do Indonésie pomůže životnímu prostředí, to skutečně netuším, ale němečtí Zelení ve vládě jsou zřejmě s takovým vývojem spokojeni.
Rok 2024 je rokem řady významných voleb. Každého hned napadnou volby v USA (a co by se mohlo dít, pokud by vyhrál Donald Trump), ale jsou tu také evropské volby – které představují alespoň malou část postavit se nejen destruktivnímu Green Dealu, ale i snahám o cenzuru. Volby se budou konat v Indonésii, Indii, Mexiku, Rusku, ale zřejmě ne na Ukrajině.
Rok 2024 klidný nebude. Přejme si, ať ho zvládneme se vztyčenou hlavou, soucitným srdcem a porozuměním.