Dialog Napříč: Dvanáct osobností z různých názorových směrů dnes odpovídá na otázku ohledně vojenské smlouvy s USA. Dialog připravuje politolog a publicista Petr Drulák. (casopisargument.cz)
Vláda koncem dubna schválila bezpečností smlouvu s USA, která na našem území usnadní výstavbu amerických vojenských zařízení a pobyt amerických ozbrojených sil. Smlouva nyní směřuje do parlamentu. V preambuli se uvádí, že „přítomnost ozbrojených sil USA přispívá k posilování bezpečnosti a stability České republiky a regionu“. Je tomu skutečně tak? Většina účastníků našeho dialogu si to nemyslí. Poukazují buď na to, že je smlouva zbytečná nebo dokonce pro naši bezpečnost škodlivá.
Podnětnou četbu přeje Petr Drulák!
Andrea Cerqueirová, novinářka
Mám za to, že by měla proběhnout širší společenská diskuse, kde by zazněla všechna kvalifikovaná pro a proti. Osobně upřednostňuji bezpečnostní spolupráci v rámci Evropy. A také to, aby se všemožní politici a diplomaté snažili o takovou atmosféru ve světě, která povede k mírovému soužití všech zemí.
Dominik Forman, výtvarník
V lidových diskuzích bývá někdy vztah USA a České republiky označován jako vazalský. To je ovšem omyl. Vazalství jakožto středověká forma uspořádání společnosti neznamenala pro vazaly pouze povinnosti (poplatků či vojenské služby), ale také výhody (propůjčená půda, hodnost nebo úřad, vojenská ochrana) od lenního pána. Vztah USA a ČR, který by smlouva o obranné spolupráci redefinovala, připomíná spíše princip daně za mír (tribut pacis), nebo rovnou koloniální nadvládu. Není to tak dávno, co občané ČR odmítli americký radar. Stačilo však počkat pár let, přepsat slovo základna na zařízení, aby se rozmělněná společnost trpící permanentní ztrátou paměti nezmohla na odpor. Lepší lidé z liberálních tříd mohou dokonce nabýt hřejivého pocitu zadostiučinění, že naše nerovné patření na Západ nabude pevnějších rysů. Kdo ví, možná se u nás dočkáme i jaderných zbraní. Pokud máme být nárazníkem ve válečných konfliktech světových velmocí, ať to stojí za to.
Petr Hampl, sociolog
Smlouva přispívá k bezpečnosti a stabilitě za předpokladu, že bezpečnost a stabilita jsou ohroženy obyvatelstvem ČR. Žádnou jinou hrozbu smlouva nepokrývá. Ani obranu hranic, ani protivzdušnou obranu, ani obranu proti teroristickým útokům ani žádnou jinou klasickou bezpečnostní záležitost. Smlouva naopak počítá s tím, že na území ČR budou rozmístěny ozbrojené síly, které nebudou podléhat místním zákonům (a tudíž ani místním soudům) a které budou vybaveny právem „podnikat přiměřená opatření… k obraně dohodnutých zařízení.“ Jaké opatření je přiměřené? Je součástí přiměřené obrany třeba zásah proti novináři kritizujícímu americkou vojenskou přítomnost? Nebude existovat žádný soud, který by mohl posoudit, zda je takové porozumění smlouvě oprávněné. Česká strana se výslovně zavazuje, že se v případě sporu neobrátí ani na žádný mezinárodní tribunál. Česko-americká smlouva je snem každého diktátora. Politické síly, které v českých zemích v posledních letech dosáhly série jasných vítězství, mění poměry tak, aby je žádný volební výsledek ani žádná jiná budoucí událost nemohla odstavit od moci. Ano, získávají tak bezpečnost a stabilitu.
Jan Keller, sociolog
Na téhle smlouvě jsou podezřelé minimálně tři věci. Za prvé: Vládní činitelé tvrdí, že smlouva o přítomnosti amerických vojáků vůbec neznamená, že by se tady měly budovat nějaké základny amerických vojáků. Znamená to snad, že si je lidi rozeberou do svých rodin jako si někteří berou uprchlíky? Za druhé: Celé roky se tvrdilo, že členství v NATO nám zaručuje dostatečnou bezpečnost. Kvůli tomu jsme údajně do NATO vstupovali. Proč se tedy vymýšlí smlouva o dočasném pobytu amerických vojáků? Znamená to, že členství v NATO nám dostatek bezpečí nezaručuje? Současná vláda silně připomíná jednoho tlusťocha z filmu Tenkrát na Západě, který si věřil tak málo, že kromě opasku nosil i kšandy. I přesto skončil špatně. Za třetí: Pokud je smlouva uzavřena mezi dvěma rovnoprávnými partnery, jak se nám tvrdí, proč v ní chybí ustanovení, jež určí, které lokality v USA budou vyhrazeny pro pobyt českých vojáků, kteří budou podléhat pouze české justici a nebudou platit ve Spojených státech vůbec žádné daně.
Zdeněk Koudelka, právník
Přítomnost armády USA nezvýší naši bezpečnost. Podívejme se na země, kde tato armáda působila – Afghánistán, Sýrie, Irák. Dohoda se nazývá obrannou, ale jde o obecnou vojenskou smlouvu, kde pobyt armády USA není vázán na plnění kolektivní obrany podle článku 5 Washingtonské smlouvy o NATO. Spojené státy mají řadu mocenských zájmů, které realizují i v rámci politiky síly. Dohoda nezakazuje armádě USA jejich aktivity z našeho území, pokud půjde o vojenský útok. Budou-li chtít USA bombardovat Bělehrad a jiná srbská města jako v roce 1999 a využít pro to naše letiště, tak to dohoda nevylučuje. To je chyba. Můžeme se ocitnout v postavení Běloruska, když Rusko zaútočilo v únoru 2022 na Ukrajinu. Bělorusko se útoku neúčastnilo, ale dalo k dispozici své území. I my můžeme být zataženi do nějaké americké války, která nebude válkou obrannou a nebude ani v našem zájmu, protože stát, na který bude útok podniknut, se může bránit protiútokem na útočníka i na území, ze kterého útok vzešel.
Michal Semín, publicista
Bilaterální smlouva o obranné spolupráci mezi ČR a USA podrývá naši státní svrchovanost a staví naši zem do služebného postavení vůči Washingtonu. Globální hegemon, zneklidněný kroky významné části „světového společenství“ k multipolárnímu uspořádání mezinárodních vztahů, si prostřednictvím této smlouvy zajišťuje prostor a příznivé podmínky pro dlouhodobou přítomnost svých vojsk na našem území. Spolu s připravovanou změnou ústavy, umožňující vládě pozvat zahraniční vojáky bez souhlasu zákonodárců, jakož i chystaným přezbrojováním armády podle not Pentagonu (viz plánovaný nákup stíhaček F-35, kvůli kterým bude třeba změnit celkovou leteckou a letištní infrastrukturu i výcvik pilotů) jde o další důkaz, že stávající vláda Petra Fialy nemá na srdci zájmy České republiky, ale našeho zámořského protektora. K veřejné žalobě proti této smlouvě lze ještě uvést, že její příprava neprobíhala transparentně a že se o její povaze a důsledcích dosud nevede vážnosti věci odpovídající veřejná diskuse.
Veronika Sušová-Salminen, historička a šéfredaktorka !Argumentu
Už samotný argument o tom, že nějaká vnější síla, respektive velmoc, představuje záruku naší stability a bezpečnosti, je podivná a zní podobně jako když EU tvrdila, že bez ní nebude ve střední Evropě politická a hospodářská stabilita, mír a prosperita. Je to jazyk vnějšího kurátorství, které zřejmě náš politický establishment akceptuje: říká tím vlastně, že bez vzdání se části svrchovanosti země by takový cíl nemohl být naplněn, respektive by to naši volení zástupci nezvládli a že oni sami žádné vlastní recepty na udržení bezpečnosti a stability republiky nemají. Po více než sto letech od vzniku moderního státu je to bohužel smutná vizitka, které svědčí o tom, že stále chodíme v kruhu.
Ivo Šebestík, novinář, historik a překladatel
Kdo se seznámil s dějinami chování USA ve světě od 6. a 9. srpna 1945 (atomový útok na civilní obyvatelstvo Hirošimy a Nagasaki) do dnešních dnů, ten nepovažuje členství v americké NATO za záruku bezpečí, ale jen za podílení se na konfliktní politice Washingtonu. A takto by ani nesouhlasil s poskytnutím českého území k libovolnému použití americkou armádou, k čemuž by vedla „bezpečnostní“ dohoda s USA. Bílý dům je kdykoliv ochoten obětovat cizí prosperitu i životy za svoji vlastní věc. A neangažuje se tam, kde z toho neplynou zisky výhradně jemu. Sebezáchovným krokem evropských států by bylo vyvázat se z americké smyčky. Bohužel, v evropských zemích včetně ČR rozhodují o osudech národů osoby, které si přejí onu smyčku spíše ještě více utáhnout. Fialova „vláda“ z jakýchsi důvodů přijala za své snaživě pomáhat USA udržet si planetární hegemonii, jejíž výsledky jsou po celém světě zlověstné. Stejně tak vychází vstříc globalistickým elitám, které se snaží ztrpčit životy všem Evropanům, kteří nejsou opravdu bohatí.
Michal Ševčík, publicista
Ministryně obrany ČR v minulosti několikrát prokázala, že jejím hlavním cílem jsou její osobní ambice, které z pohledu politické psychologie naznačují, že se jedná o osobu s výrazně problematickým morálním cítěním s velice slabou schopností rozpoznat rizika a dopady mentálně a eticky často těžko uvěřitelných prohlášení. V zemi, kde válka je mír a mír je válka, kde kritické myšlení je záměrně a podle směšováno s konspiracemi, aby se tak snadněji uskutečňovala opatření bez výraznější pozornosti občanů, se nelze divit, že se podepisují smlouvy, jejichž rizika jsou dětinsky bagatelizována. Takovéto typy smluv mají být předmětem všelidového hlasování, ale to docela určitě neodpovídá záměrům našich jestřábů, které zbrojení a válčení zvláštním a nezdravým způsobem vzrušuje. Jediné, co může České republice pomoci je úloha moudrého mediátora v mezinárodních vztazích. Na to však v současné vládní administrativě není ani intelektuální, nebo snad dokonce státnický potenciál.
Jana Turoňová, právnička a mediátorka
Samozřejmě tomu tak není, byť se zejména preambule uvedené smlouvy snaží přesvědčit o opaku. Jsme zde konfrontováni se ztrátou podstatné části české suverenity. Obsah smlouvy jde dalece nad rámec našich závazků v rámci NATO a rozhodně nejsme povinni tímto způsobem dokazovat loajalitu našim partnerům. Hlavním účelem dohody je nastavení podmínek pro působení amerických ozbrojených sil, jejich rodin a dalších civilních složek na území ČR, které se má stát v určených zařízeních a prostorách zcela neomezené. Je nutné si uvědomit, že touto smlouvou dobrovolně předáváme část svého území a pravomocí do rukou cizí velmoci, která tak dostane pod kontrolou bezpečnost a stabilitu naší země. Této situaci jde naproti i v tichosti přijímaná novela české ústavy, která má nově umožnit vládě, aby bez souhlasu parlamentu rozhodovala o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, jde-li o ochranu života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky. V historické paměti máme ještě živou zkušenost s pobytem vojsk Varšavské smlouvy na našem území, a právě tato znalost by nás měla činit zdrženlivými před umístěním dalších cizích vojenských jednotek na našich základnách.
Adam Votruba, historik a etnolog
Umístění amerických vojsk u nás je pro bezpečnost České republiky i regionu bezvýznamné. Přání mít na svém území spojenecká vojska lze snad chápat u pobaltských států, u nás však nedává smysl. Smlouva bohužel legalizuje trvalou přítomnost amerických vojáků na našem území, což podkopává naši svrchovanost. Vnímám to jako projev slabošství této vlády. Situace je v jistém smyslu absurdní: Vláda se vydává za jediného obránce polistopadového režimu, jehož legitimita spočívala např. v tom, že zrušil cenzuru a zajistil odchod cizích vojsk. Příznačné je, že koalice jedná v tak zásadní věci bez dohody s opozicí a poté, co byl post prezidenta obsazen jejím člověkem. Minimální novinářská kritika naznačuje, že spoléhání na mocného zachránce a protektora je možná pro českou mentalitu příznačné. Není úplně jasné, jak silně si vláda smlouvu přeje. Pokud však někdo věří, že se tak zvyšuje naše národní bezpečnost, pak bych připomněl jednu z myšlenek Machiavelliho: Lépe prohrát válku vlastními silami než ji vyhrát s cizí armádou.
Alena Vitásková, manažerka, předsedkyně Institutu Aleny Vitáskové
Americká vojenská „zařízení“ nejsou nic jiného než výstavba vojenských základen. Pobyt cizích vojsk na našem území nemůže vést k posilování bezpečnosti a stability, ale právě k opaku. Stáváme se „cílem“ útoku v případě vyhrocení jakýchkoliv konfliktů, které mohou nastat a nemusí se nás ani týkat. Jde o vážné ohrožení našich občanů, našich majetků, nikoliv o posílení naší bezpečnosti. Pobyt amerických ozbrojených sil (např. chování vojáků) nespadá pod naší jurisdikci. Porušení českých zákonů z jejich strany nemůže být u nás souzeno. Dochází k omezení české suverenity. Cizí vojska na našem území, to jsme již zažili, jako členové Varšavské smlouvy. Odchodem sovětských vojsk nikdo nepředpokládal, že by se něco obdobného mohlo opakovat. Připustit stejnou chybu, jen z jiné části světa, udělá jen hlupák. Nebo je jediné vysvětlení, že nejsme schopni si sami vládnout a potřebujeme trvalý „dozor“. Pokud smlouvu schválí ústavní většina zákonodárců, tak bude platit.