Zatímco prezident Trump sází na politiku maximálního tlaku, Moskva dává najevo ochotu ke zprostředkování nové dohody. (casopisargument.cz)
Rusko projevuje zájem pomoci Spojeným státům při vyjednávání nové jaderné dohody s Íránem v době, kdy na Blízkém východě roste napětí, píše Alexander Langlois na stránkách Responsible Statecraft. Situace je složitá, někteří se domnívají, že vliv Íránu slábne, což může podnítit agresivnější akce, které by mohly vést ke konfliktu.
Prezident Donald Trump mezitím zavedl „maximální tlak“ na Írán a nastínil, že cílem tohoto přístupu je chránit zájmy USA tím, že se bude zabývat hrozbami plynoucími z íránských jaderných aktivit, raketového programu a podpory teroristických skupin. Ponechal si rovněž otevřené vojenské možnosti, pokud diplomatické úsilí selže.
Toto zdůvodnění vojenské síly však nemusí být v souladu s reálnými zájmy USA v regionu – válce s Íránem by se mělo především zabránit. Pro útok neexistuje žádný pevný právní základ a Írán v současné době nepředstavuje pro USA existenční hrozbu. Jeho akce mohou ohrozit regionální spojence, jako je Izrael, ale nejsou nepřekonatelné. Izrael zůstává vojensky dominantní a vznikly různé dohody, které mají vyvážit vliv Íránu, což poukazuje na změnu regionální dynamiky.
Jakákoli strategie, která zahrnuje maximální tlak na Írán, včetně útoků na jeho jaderné a vojenské objekty, bude pravděpodobně neúčinná a kontraproduktivní. Zpravodajské informace USA naznačují, že takový útok by íránský jaderný program pouze zdržel o několik týdnů nebo měsíců a nezastavil by jeho schopnost znovu zahájit činnost.
Írán nelze zcela izolovat od světa vzhledem k jeho rostoucím vztahům se zeměmi, jako je Rusko a Čína. Disponuje znalostmi, které mu umožní obnovit jaderné aktivity i po útoku. Rozsáhlý úder by navíc ukončil diplomatické šance mezi Západem a Íránem, což by posílilo pozice zastánců tvrdé linie v Íránu a omezilo možnosti řešení jeho jaderného programu.
Válka s Íránem by měla katastrofální dopad nejen na Blízký východ, ale také na globální stabilitu a energetickou bezpečnost. I když by Írán mohl konflikt s USA prohrát, poválečný scénář by mohl vést k chaosu podobnému občanskému konfliktu v Iráku. Mezi lepší přístupy patří podle autora právě vytváření mezinárodních koalic, které by omezily íránské jaderné ambice, a odrazování spojenců od agresivních vojenských strategií.