Europoslanec Ondřej Dostál (STAČILO!) se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vrátil k diskusi, kterou měl s europoslankyní Danuší Nerudovou (STAN) na sociální síti ohledně našeho osvobození i o konferenci BRICS. „Účast státníků ze střední a východní Evropy pokládám za správnou,“ říká Dostál k oslavám konce druhé světové války v Moskvě. Komentuje situaci na Ukrajině, postoje evropských i našich lídrů, pozici Číny.
Pane doktore, nedávno jste reagoval na slova europoslankyně Danuše Nerudové ohledně našeho osvobození v roce 1945. Připomeňte, co vás tak nadzvedlo?
Inu, nadzvedlo – spíše jsem si zavzpomínal. Znáte to, když vám v hlavě zní nějaká písnička a nemůžete se toho zbavit? Kdysi v pravěku složily Wanastowi Vjecy song s názvem Blbá. Její název ani text samozřejmě s kolegyní Nerudovou nijak nesouvisí, tehdy nebyla ještě profesorkou a je nepravděpodobné, že by ji autoři znali. Nicméně na mne kolegyně působí, že odletěla na netopýru, nenabitá znalostmi, do nějakého paralelního vesmíru, v němž osvobodili Československo jen Američané, a odtud k nám vysílá. V našem vesmíru se ovšem demarkační linie setkání sovětských a amerických vojsk z května 1945 nachází u Rokycan, stojí na ní dokonce pomník a skvělé vojenské muzeum, dobří občané kolem nich jezdí denně do práce a z výroků Danuše Nerudové jsou zmateni. Asi tak.
Jak celkově vnímáte poslední roky postoj k našemu osvobození v roce 1945? Z některých stran zaznívá něco o určitém „potlačení“ či „přepisování“ historie. Vidíte to také tak?
Současné západní elity ztratily povědomí o historii a kultuře. Neváží si své vlastní, proto ji nahrazují různými pochybnými kulty. A nechápou ani historii a kulturu jiných civilizací – proto místo vzájemné úcty v mezinárodních vztazích prosazují konflikt.
Do tohoto schématu spadá i to přepisování historie. Aby byli Češi v rámci nějaké budoucí „koalice ochotných“ ochotni rukovat na Ukrajinu do války s Ruskem nebo tu válku aspoň platit a makat na ni ve zbrojovkách, nemohou nadále vnímat Rusko jako osvoboditele od nacismu, ale jako okupanta. Že se nejednalo o Rusko, ale o SSSR zahrnující i ukrajinskou SSR, je jen protivný detail, kterým se Foltýni či Nerudové nenechávají zatěžovat. My si ale historii pamatujeme, kazíme jim pohádky, oni nás za to vůbec nemají rádi a nazývají nás dezoláty.
Měli by, nebo neměli by se státníci členských zemí EU účastnit květnových oslav výročí konce druhé světové války v Moskvě? Co v tomto směru říci na postoj Kaji Kallasové, a na druhou stranu třeba Roberta Fica?
Účast státníků střední a východní Evropy pokládám za správnou. Nacismus byl zrůdný režim, a kdyby nebyl poražen, povídali bychom si teď někde za Uralem v rezervaci pro slovanské untermenschen. Pro osvobození Evropy od nacismu padly miliony spojeneckých vojáků, nejvíc z nich bylo na sovětské straně, a považuji za slušné a správné projevit jim k 80. výročí konce války úctu. Stejně tak jako padlým Čechoslovákům z řad armádního sboru, který došel od Buzuluku přes Sokolovo a Duklu až do Prahy.
Zpátky k paní Nerudové a k vaší diskusi s ní na internetu. Ona vám na druhou stranu připomněla vaši účast na konferenci BRICS. Co vám vlastně vyčetla?
Vyčetla mi svou vlastní hloupost. Se státy BRICS jsme hospodářsky provázaní, i ty europarlamentní počítače značky HP, na které píšou Danuši její asistenti ty její projevy, mají na zadní straně logo EP a vedle něj Made in China. Dokonce už i Ursule von der Leyen začíná docházet po hrozbě celní války s USA, že svět se mění, viz její výrok z tohoto týdne „Západ, jak ho známe, skončil“.
Už jen zpozdilci jako Petr Fiala či Danuše Nerudová žijí ve světě, v němž existuje jen Západ (nyní již patrně bez USA) a s nikým jiným se nemluví. Proto jim vadí, že v zájmu budoucí prosperity ČR, přístupu na trh pro naše zboží, zdrojů dovozu surovin a důležitých produktů udržujeme vztahy se státy BRICS a jezdíme na jejich konference.
A můžete nám říci něco víc i přímo k té konferenci? Vy jste ve své reakci na slova paní Nerudové zmínil například léčiva.
Ano, v kriticky důležitých léčivech jsme závislí zhruba z 60 až 80 % na dodávkách z Číny, další léky dovážíme z Indie a přinejmenším v krátkodobé perspektivě tyto dovozy neumíme nahradit vlastní výrobou, kterou jsme si zničili hloupými regulacemi energetiky či chemického průmyslu. I o tom jsme si s kolegy na konferenci povídali a budeme v tom pokračovat, například letos na podzim pojedu do Číny na importní veletrh, což mám za důležité – leckdo ví, co by šlo z Číny levně dovážet, od léků až po elektromobily, ale my potřebujeme také vědět, jaké výrobky se podaří uplatnit na obrovském čínském trhu našim podnikům, a pracovat s tím.
Celkově, když vám tedy paní Nerudová vyčetla, že „promlouváte na ruské konferenci v den, kdy ruské údery zabíjely na Ukrajině“, jak vidíte vývoj situace na Ukrajině? Co říci na postoj USA?
Předně, válka na Ukrajině je tragédie, neměla vůbec začít, a když už začala, měla být ukončena mírem z Istanbulu, který byl na stole dva měsíce po vypuknutí konfliktu, ale zmařil ho britský premiér Johnson, s důsledkem, že se Slované zabíjeli další tři roky.
USA se ale nyní, dle vyjádření Trumpových lidí, z tohoto konfliktu stahují, soustředit se chtějí na Čínu, možná na Střední východ, a Ukrajinu opustí stejně jako nedávno Afghánistán.
Proč ta otočka? Prezident Trump, na rozdíl od Bidenova zvrhlého syna Huntera, zřejmě nemá na Ukrajině nainvestováno, Zelenského nemá rád pro jeho podporu Harrisové. USA nemají zbraně ani peníze nazbyt, a nejspíš také chtějí podporu či aspoň neutralitu Rusů v důležitějších konfliktech pro jejich zájmy. Takže na Ukrajině chce Trump už jen minimalizovat své ztráty, pokud možno si nechat dosavadní dodávky zbraní Ukrajině zaplatit z dohody o nerostných surovinách, kterou si na Ukrajincích vynutí, a Zelenského hodit na krk Evropské unii.
A jak v tomto směru vidíte postoj lídrů EU i našich vládních politiků?
Lídři EU primárně nemají armádu, tu má každý z 27 států, z nichž třeba Rakousko či Irsko jsou neutrální státy a válčit v cizině nemohou už kvůli vlastním ústavám. Slovensko či Maďarsko taky válku neschválí. Společná válečná akce EU je tedy nemožná, naštěstí. Hovoří se o „koalici ochotných“, o které se hodně mluví, ale jakmile by se mělo přejít z řečnění na konkrétní akci, stává se z ní naráz „koalice neochotných“, navíc lídři jako francouzský Macron či britský Starmer jsou doma příšerně nepopulární, což není dobré, chcete-li vést národ do války. Náš Petr Fiala je to samé v menším – chtěl by položit na stůl peníze a zbraně, ale nemá ani jedno. A za půl roku beztak skončí, takže nemá smysl se s ním rozčilovat.
Nedávno jste reagoval na telefonát Ursuly von der Leyen s čínským premiérem. „EU potřebuje pomoc Číny proti Trumpovým clům. Vítejte v multipolárním světě. Komisi to konečně trklo, sláva…“ napsal jste na Facebooku. Takže s tímto krokem Ursuly von der Leyen souhlasíte?
Ano, z velice prostého důvodu. Náš dosud největší kamarád, USA, je řízen panem Trumpem, který je obchodník a tvrdě jde po svých zájmech – nemá smysl se na něj zlobit, za to ho občané USA platí. Když takový obchodník zjistí, že nemáte jiného partnera kromě něj, že jste na něj odkázáni vojensky, energeticky, obchodně, stáhne vás z kůže. Když mu ale ukážete, že v případě nevýhodné dohody s USA máte na výběr spoustu jiných, možná obchodně zajímavějších partnerů, začne s ním být mnohem rozumnější řeč.
Proto je dobře, že si EU konečně otvírá vyjednávací prostor vůči Číně i dalším státům. Aby se to ale Leyenové, Kallasové i dalším eurokratům dařilo, musí se odnaučit některé zlozvyky, třeba schvalovat v europarlamentu urážlivé rezoluce proti zemím, se kterými chceme obchodovat, viz naposledy Thajsko, kde jsme po nadějném jednání o volném obchodu neudělali nic lepšího než zkusili skrze rezoluci EP urazit jejich krále, ach jo… Jde to pomalu, ale každý krok pro naši prosperitu jsem připraven podpořit.
A co říkáte na to, co se děje kolem prezidenta D. Trumpa ohledně cel? Na facebookovém profilu jste zmínil především dovozní cla na léky.
Přímé dopady amerických cel na ČR by byly spíše malé, ale mohly by postihnout země jako Německo, Itálii či Irsko, které do USA vyvážejí víc, nebo kde sídlí firmy vyrábějící pro Ameriku. Protože jsme na jednotném trhu a konkrétně do Německa hodně vyvážíme, máme zájem na tom, aby ty firmy prosperovaly.
Pokud se podaří odvrátit celní válku s USA, bude to dobře; ale pokud ne, musíme mít dobře připravený plán B, neboť USA nejsou jediným trhem na zeměkouli.