Labutí píseň paní Jourové. Proměna této kdysi šedivé myši Evropské komise ve vrchní ideologický dozor EU je skutečně exemplární ukázka toho, „jak chutná moc“, končící bývalý poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil (ODS) si přečetl text končící eurokomisařky Věry Jourové ke každoroční zprávě o stavu právního státu v členských zemích Evropské unie. Na příkladech zemí, jež mají podle Evropské komise problém s právním státem, se podle Zahradila ukazuje, že probíhá boj s národními vládami, hlavně těmi odbojnějšími, které se cukají. (parlamentnilisty.cz)
„Právní stát je tmelem našich demokracií a zárukou našich práv. Bez právního státu by naše demokracie a ekonomiky skončily v troskách,“ uvedla končící eurokomisařka pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová.
„Letošní zpráva ukazuje, že členské státy zlepšily a posílily právní stát, bohužel v několika členských státech ale v různých kategoriích přetrvávají obavy. To znamená, že je třeba udělat ještě více práce pro zlepšení nezávislosti soudnictví, pro účinný boj proti korupci a pro zlepšení bezpečnosti novinářů a organizací občanské společnosti,“ dodala.
Končící eurokomisařka Věra Jourová odchází z hnutí ANO a po návratu do Česka chce využít své zkušenosti v akademické sféře. Jan Zahradil si vzhledem k její kritice, že Maďarsko a Slovensko nedodržují právní stát, oddychl, že nebude působit v domácí politice. „Labutí píseň paní Jourové. Proměna této kdysi šedivé myši Evropské komise ve vrchní ideologický dozor EU je skutečně exemplární ukázka toho, ‚jak chutná moc‘. Obzvláště když dotyčný rychle pochopí, co po něm systém vyžaduje. Je proto dobře, že se přes veškeré její snahy pro paní Jourovou nenašlo domácí politické působiště. Zatím,“ uvádí ve facebookovém komentáři politik Zahradil.
A k obsahu každoroční zprávy o stavu právního státu v členských zemích Evropské unie doplnil. „Že na černé listině je Maďarsko, oblíbený fackovací panák EU, už nepřekvapí. Slovensko mu dělá parťáka přesně od chvíle, kdy se premiérem stal Fico. Naproti tomu Polsko, kdysi černá ovce, zázračně rychle zmizelo ze seznamu třídních grázlů, co se moci ujal proevropský pan Tusk.
Naopak tam přibyla Itálie (v tomto článku není zmíněna) poté, co strana premiérky Meloniové nepodpořila Ursulu von Leyenovou na druhé funkční období v čele Komise. Jaké překvapení! Za pozornost stojí, na jaké oblasti se kritika této zprávy zaměřuje. Jsou tři: postavení veřejnoprávních médií. Občanská společnost. Stav justice.“
To podle Zahradila není rozhodně žádná náhoda a má to svá opodstatnění. „Veřejnoprávní média mohou být účinným propagandistickým nástrojem EU, pokud je jejich pozice na trhu dostatečně zafixována a finančně zvýhodněna proti těm privátním.
Totéž platí pro politické neziskovky coby součást tzv. občanské společnosti (a nezřídka příjemce různých grantů EU), které mnohdy tlačí progresivní woke agendu, Green Deal, promigrační politiku atd.,“ dodává.
V dnešní době „soudcokracie“ se soudy (zejména ty poslední instance), opřené o extenzivní výklad evropského práva, stále častěji stávají vítanou brzdou proti legitimním, avšak politicky nekorektním rozhodnutím národních reprezentací, konstatuje dále Jan Zahradil.
„Ve všech třech případech tedy jde o potenciální spojence evropského politického mainstreamu, který se tak logicky stará o jejich posílení v boji s odvěkým nepřítelem – národními vládami, hlavně těmi odbojnějšími, které se cukají (což ale není případ ČR),“ uzavírá.