Švýcarská média rozebírají pověst Ženevy jako místa pro tvorbu míru. Multilaterální diplomacie a švýcarská neutralita se v poslední době dostávají pod tlak. Je tedy Švýcarsko ještě vůbec neutrální? (casopisargument.cz)
„Ženeva, hlavní město míru.“ Je tento slogan stále aktuální? Palác národů, sídlo Organizace spojených národů (OSN) v Ženevě, byl vždy v permanenci, když hostil řadu mírových jednání. Od roku 2015 se palác těšil zájmu médií jednání o Jemenu, v roce 2020 zde bylo dokonce podepsáno příměří pro Libyi. Až do roku 2022 sem jezdil mezinárodní tisk pravidelně, aby sledoval průběh jednání o Sýrii, Moskva však dosáhla pozastavení těchto rozhovorů. Dnes je zde spíše pusto a jednání se konají v jiných zemích. Proč nastala tato změna? Je tomu tak proto, že většina mírových procesů probíhajících na břehu Ženevského jezera uvázla na mrtvém bodě? Důvodem může být neúspěšná mnohostranná diplomacie, ale také snaha Ruska Ženevu bojkotovat. Moskva totiž od začátku války na Ukrajině již nepovažuje Švýcarsko za neutrální. V dubnu letošního roku Kreml uvedl, že jednání o Gruzii, která se obvykle konají v rámci OSN, přesune do jiné země. Ženevské mezinárodní organizace jsou z velké části založeny na světovém řádu, který vznikl po druhé světové válce. Tento řád, jemuž dominují Spojené státy, je nyní zpochybňován nejen Ruskem, ale i Čínou a některými africkými a jihoamerickými zeměmi. „Pokud tento světový řád ztratí svou dominanci, je jasné, že Švýcarsko a Ženeva také ztratí svůj význam,“ říká švýcarsko-americký politolog Daniel Warner, bývalý zástupce ředitele Institutu mezinárodních a rozvojových studií (IHEID). Blokády v Radě bezpečnosti podle něj kazí image OSN jako mírového vyjednavače, což má dopad právě na Ženevu.
„V minulosti, když se lidé chtěli sejít k mírovým jednáním, okamžitě mysleli na Ženevu. Zdá se, že tomu tak již není,“ lituje Georges Martin, bývalý švýcarský diplomat. „Je tu negativní dynamika. A protože Ženeva ztrácí svůj vliv, jiné země ji rády nahrazují.“ Dohoda o vývozu ukrajinského obilí přes Černé moře tak byla podepsána v Istanbulu za tureckého zprostředkování. Katar mezitím hostil jednání o možném příměří v Gaze. Martin se domnívá, že za tento posun může zahraniční politika švýcarské vlády, která podle něj poškozuje pověst neutrální země. Švýcarská neutralita byla vždy jednou z hlavních předností Ženevy jako místa setkávání válčících stran. Od obnovení evropských sankcí proti Rusku v reakci na jeho invazi na Ukrajinu je však Švýcarsko pod tlakem. Kreml navíc opakovaně prohlašuje, že zemi za neutrální rozhodně nepovažuje. Ve Švýcarsku totiž probíhají bouřlivé debaty v parlamentu o možnosti reexportu švýcarských zbraní na Ukrajinu a o využití úroků ze zmrazených ruských aktiv. V březnu ruský zástupce při OSN v Ženevě Gennadij Gatilov oznámil, že se Moskva nezúčastní konference o ukrajinském mírovém plánu, kterou Švýcarsko uspořádá v červnu v letovisku Bürgenstock nad Lucernským jezerem. Rusko dosud nebylo na jednání pozváno. Švýcarská vláda navíc již několikrát porušila neutralitu tím, že přijala sankce, aby potrestala ten který stát za porušení mezinárodního práva. V roce 2011 například Švýcarsko uvalilo sankce na Libyi a od vypuknutí války v Gaze vláda přijala několik rozhodnutí, která jsou podle části švýcarské politické veřejnosti v rozporu s humanitárními tradicemi a neutralitou země. Některé kritické hlasy, zejména z akademického prostředí, tvrdí, že Švýcarsku trvalo příliš dlouho, než důrazně odsoudilo porušování válečného práva Izraelem v Gaze. „Vím, že v OSN v New Yorku i jinde se lidé ptají: Kde je Švýcarsko? Co si o tom myslí? Jaká je jeho politika? Ztratili jsme důvěryhodnost, jasnost a předvídatelnost,“ trvá na svém bývalý švýcarský diplomat Martin a dodává: „Švýcarsko je méně vnímáno jako mírotvorce, a to má na Ženevu nevyhnutelné dopady.“