Současný politický systém perfektně reprezentuje zájmy oligarchie, globálních korporací, včetně korporátních médií, říká Ivan Hoffman. Reaguje tím na objev výzkumníků, že si dvě třetiny Čechů myslí, že systém nereprezentuje zájmy běžných občanů. Nikdo to ale neřeší, protože zájmy běžných občanů vlastně ani nikoho nezajímají. (parlamentnilisty.cz)
Agentura IPSOS v průzkumu pro Seznam zjistila, že si dvě třetiny Čechů myslí, že současný politický systém nereprezentuje zájmy běžných občanů. Spokojená s politickým systémem je čtvrtina Čechů, a 7% neví, co si má o současném politickém systému myslet.
Dle politologa, který na Seznamu průzkum komentuje, se nejedná o české specifikum, podobná skepse prý panuje i v zahraničí. V každém případě je cenné, že se vedle běžných průzkumů veřejného mínění, které zkoumají důvěru v politiky, politické strany či politické instituce, někdo osmělil lidí zeptat na ošemetnou záležitost, jakou důvěra v panující režim nepochybně je.
Seznam zjevně není antisystémový web. Autory, kteří se se současným systémem identifikují, upřednostňuje, přestože si tím snižuje sledovanost, čili kazí byznys. Českou averzi na současný politický systém sociolog zlehčuje, že se nejedná o úplnou tragédii a vlídně politikům domlouvá, aby veřejné mínění neignorovali a usilovali o to, aby „populace měla pocit, že politici její zájmy reprezentují“.
Jako možné příčiny nedůvěry v systém uvádí, že se politikům nepodaří splnit, co slíbili, anebo že něco jen špatně komunikují. Také prý jsme zavaleni informační válkou. Výzkumník radí politikům začít u sebe. A klade jim na srdce, že je dobré to číslo (nedůvěry v politický systém) nějak kontrolovat, aby se nezvedalo…
Existuje ovšem ještě jedno vysvětlení, proč si výrazná většina populace myslí, že současný politický systém nereprezentuje zájmy běžného občana. Tím vysvětlením je, že současný politický systém zájmy běžného občana skutečně nereprezentuje. Technicky to samozřejmě neznamená, že jde o politický systém, který nefunguje.
Současný politický systém perfektně reprezentuje zájmy oligarchie, globálních korporací, včetně korporátních médií. Reprezentuje zájmy servisní elity, čili politiků, manažerů, lobbistů, lichvářů, státní či bruselské byrokracie, a na státu parazitujících politických nevládek. Současný politický systém, stejně jako systémy minulé, reprezentuje zájmy lidí vlivných, mocných a bohatých. Současně platí, že stávající politický systém respektují anebo trpí lidé poslušní, bojácní, zadlužení, servilní a obecně lidé bezmocní, jakkoli vidí, že jejich zájmy systém nereprezentuje.
Je-li většina lidí alergická na režim, může se zdát, že to je podnět k debatě, jak vytvořit politický systém, který by zájmy běžných občanů reprezentoval. Taková debata se ale nekoná a má to prostý důvod: Zájmy běžných občanů nikoho a nikdy nezajímají. Nejenže nezajímají privilegované elity, ale překvapivě nezajímají ani většinu běžných občanů. Je to dáno naší chabou představivostí.
Běžný občan se snaží na politický systém adaptovat. Přežít ze dne na den. Neumí si představit, že by se politický systém ohlížel na jeho potřeby. Běžný občan, kdyby se ho politik na ulici zeptal: „Jak vás mám reprezentovat? Co pro vás mám udělat?“ by se rozhlížel, kde je skrytá kamera, zaznamenávající pro pobavení publika jeho humorně nechápavou reakci… Současný systém není demokratický ani náhodou. Proto je tak fatálně stabilní.