Mají američtí demokraté větší šanci porazit Trumpa, když Biden kandidaturu vzdal? Podle profesora Petra Druláka to vůbec není jisté. Harrisová prý žádné kvality dosud neprokázala. Bývalý elitní diplomat a expert na mezinárodní vztahy Drulák vidí v Trumpově vítězství naději na vyvázání Evropy z nerovnocenného partnerství s USA, které rovnou označuje za vazalství. Rozvádí myšlenku tradice lokajství, jakou prokazovali komunisté k Sovětskému svazu, a dříve někteří politici svým rakušanstvím směrem k Vídni. (parlamentnilisty.cz)
Joe Biden vzdal prezidentské volby a doporučil místo sebe svou viceprezidentku Kamalu Harrisovou. Má ona šanci Trumpa spíše porazit?
Nejsem si tím vůbec jistý. Harrisová za čtyři roky ve funkci viceprezidentky neprokázala žádné kvality. Pro řadu příznivců Demokratické strany byla naopak děsivá myšlenka, že by Biden předčasně skončil a ona by se stala prezidentkou. Troufám si také říci, že v rámci její strany vůbec není jednoznačně přijímáno, že by se Harrisová měla stát kandidátkou místo Bidena. Nemyslím si zkrátka, že její kandidatura už je v tuto chvíli konečná. Budou o tom ještě jednat, protože ona nemá očividně na to, aby byla schopná Trumpovi v kampani čelit.
Z hlediska zájmů České republiky a Evropy, bylo by podle vašeho názoru lepší, aby vyhrála Harrisová či jiný demokrat, anebo Trump?
Dívám se na to prizmatem jedné otázky, a to je americký intervencionismus, války a konkrétně válka na Ukrajině. To sice není v pravém smyslu americká válka, protože tam Američané oficiálně nebojují, ale je zřejmé, že Spojené státy tuto válku živí. V okamžiku, kdy dojde ve Washingtonu ke změně vedení, může dojít k ukončení války na Ukrajině. Z tohoto hlediska by se od vítězství demokratického kandidáta dalo očekávat, že válka bude pokračovat, a při vítězství republikánského kandidáta je veliká naděje, že válka skončí. Odpověď na vaši otázku posuzuji podle tohoto tématu, protože je pro nás válka na Ukrajině obrovské ekonomické i bezpečnostní téma a zdroj neustálého ohrožení Evropy. Republikáni sice negarantují vůbec nic, ale stále existuje naděje, že situaci změní. V případě demokratů nelze vidět ani tu naději.
Uvědomuje si Trumpovy šance na vítězství i prezident Zelenskyj, když s ním telefonicky hovořil a plánují osobní setkání?
Nepochybně. Zelenskyj sám začíná mluvit o tom, že by válka mohla skončit do konce roku, a říká, že jak to dopadne, nezáleží pouze na něm. Je to trochu eufemismus, protože na něm to nezáleží vůbec. Zelenskyj je podle mého názoru sice loutka, ale dobře si zároveň uvědomuje, kdo je loutkovodič.
Leckdo by mohl říci, že pokud Zelenskyj mluví o možném brzkém konci války a o tom, že to nezáleží pouze na něm, vyjadřuje se optikou některých českých vedoucích činitelů prorusky…
Absolutně nepřijímám terminologii, že kdo chce skončit válku, je proruský. Nebudu dělat stejnou hloupost jako lidé, kteří tuto propagandu roztáčejí, a koneckonců k nim patří sám Zelenskyj. Dohání ho realita, a to je jedině dobře. Vadí mi na tom, že oni budou stejně lhát dál, ať už to dopadne jakkoliv. Vždycky si najdou způsob. Podobně jako za covidu. Že válka skončí a realita je dožene, je teď mnohem nadějnější než před několika měsíci. Trump je dnes mnohem silnější než před měsícem. Posílil ho nezdařený atentát i velmi silný kandidát na viceprezidenta, kterého si vybral. J. D. Vance má určité kvality, které sám Trump nemá, a v otázce Ukrajiny samozřejmě souzní s Trumpem.
Trumpův kandidát na viceprezidenta J. D. Vance jasně hovoří o tom, že se Evropa musí postavit na vlastní nohy. Amerika podle něho nemůže nadále finančně zajišťovat evropskou bezpečnost, a de facto tak na vlastní občany uvalovat další daň za něco, co jim nic nepřináší. U nás dlouhodobě probíhá diskuse o tom, že se bez americké pomoci a přítomnosti v Evropě neobejdeme a že vítězství Trumpa by podle těchto názorů pro nás bylo nevýhodné. Jak vnímat toto hledisko?
Záleží na tom, jak pojímáme smysl státu, jeho bezpečnosti a toho, co si má stát sám zajišťovat. Považuji za neobhajitelné, že Evropa v základních otázkách spoléhá na Spojené státy americké. Dojde-li k tomu, že budeme nuceni se začít starat sami o sebe, tak přesně to potřebujeme. Z tohoto hlediska vítám rozvolnění vztahů mezi Evropou a Amerikou. Současná podoba těchto vztahů je pro nás nezdravá. Jednak nás činí nesvéprávnými, protože nemáme dostatečné nástroje vlastního mocenského působení a vždy se ohlížíme za velkým bratrem. Kromě toho nás teď velký bratr může zatahovat do čím dál větších konfliktů a mít tendenci nechat vlastní konflikty bojovat za naše peníze nebo naše životy. Na Ukrajině se bojuje za naše peníze a za ukrajinské životy.
Je třeba si jasně pojmenovat cynický přístup Američanů a vyvodit z toho jednoznačný závěr, že se toho nechceme dále účastnit. Pakliže Trump splní svoje, podle někoho výhrůžky a pro mě naděje, začneme se chovat samostatně.
Význam atlantického partnerství a vazby je u nás však dlouhodobě zdůrazňován. Politici i různí komentátoři si pochvalují úroveň našeho spojenectví, rádi se chlubí, pokud nás USA za něco pochválí. Někde jsem viděl poněkud posměšné srovnání, že to připomíná vztahy vůdců předlistopadového režimu se Sovětským svazem.
Nejen to. Díval bych se na to z hlediska delší časové perspektivy. Existuje zde určitá kultura lokajství, která je vlastní zahraničněpolitickému myšlení části českých elit. Nejde pouze o otázku 21. století, ale též století 19. a 20. století. Týká se to pochopitelně nejen nás Čechů, děje se to i jinde v Evropě. Podívejme se například na Francii, která má tradici vlastního uvažování o zahraniční politice a svého času dokázala velké a odvážné věci, atlantismus je tam dnes mimořádně silný. V našem prostředí má toto lokajství delší tradici, která je silnější než třeba v Polsku, Maďarsku či na Slovensku. My se obvykle považujeme na něco lepšího, než je zbytek střední Evropy, jenže svou domnělou nadřazenost spojujeme s tím, že jsme proti ostatním mnohem věrnějšími služebníky někoho jiného.
V 50. letech minulého století jsme asi důsledněji prováděli kolektivizaci než třeba v Polsku a teď jsme zase důslednější v atlantismu než na Slovensku či v Maďarsku. S Polskem náš atlantismus úplně srovnávat nelze, protože jejich vztah ke Spojeným státům je jiné povahy. Jde o přirozenou výslednici dlouhodobé polské rusofobie a germanofobie. Poláci své dva největší sousedy považují za dvě největší hrozby a hledají v Američanech zachránce. Češi takto o světě neuvažují. U nás je atlantismus čistě lokajský, stejně jako byl socialismus lokajský Sovětskému svazu anebo jako bylo rakušanství. Projevuje se to nepěkným rysem českého pohledu na svět a českého jednání na mezinárodní scéně.
Čeští zastánci silné transatlantické vazby, mezi něž zdaleka nepatří jen progresivisté, argumentují i tím, že se jako Evropa bez Američanů neobejdeme, že je Evropa na současné světové bezpečnostní výzvy slabá a koneckonců nás USA zachránily v obou světových válkách. Najdete zde něco, co má podle vás váhu?
Ne. Žádný takový argument tam nevidím. Jedním z největších kritiků atlantismu v Evropě byl v 60. letech generál de Gaulle. A nikdo jiný než de Gaulle si neuvědomoval slabost Francie a Evropy a skutečnosti, že bez Američanů by během druhé světové války Francie nejspíš zanikla. Ani to pro de Gaulla nebyl důvod k tomu stát se vazalem Spojených států. Chápu ovšem, že v 50. a 60. letech mohla spousta lidí uvažovat tímhle způsobem a argumenty, které jste uvedl, tehdy určitou platnost měly. Nicméně dnes jsme v situaci, kdy se americké impérium hroutí a současné globální postavení USA s jejich postavením v 60. letech je naprosto nesrovnatelně slabší a nadále bude oslabovat. Z tohoto hlediska není a nemůže být naším zájmem připoutat se k někomu, kdo bude tímhle způsobem oslabovat a kdo nemá respekt vůči našim vlastním zájmům.
Pokud si vymyslím teoretickou utopii, bylo by ideální, kdyby Evropané s Američany společně vytvořili jakési společenství a udržovali společné zájmy a vše, co jim je blízké. Takto ovšem Američané nikdy fungovat nebudou. Spojené státy jsou svět sám pro sebe a Evropané jsou pro ně dočasným vazalem. Dokud to pro USA bude výhodné, vazalství bude pokračovat. Otázkou je, kdo to ukončí dřív. Zda se to pokusí ukončit vazal, což je vždycky složitější, anebo zda se počká, až to omrzí pána.
Postavení politického Západu je slabší a slabší a nutně to povede k jeho rozmělnění. Je to celkem nevyhnutelné. Neexistuje žádná přirozená evropsko-americká aliance, proč bychom s nimi měli mít společná stanoviska vůči Rusku nebo Číně. Není pro to jediný geopolitický důvod.