Zdánlivě správná logika „budeme Ukrajincům dodávat zbraně, aby se udrželi“, neplatí. „My vlastně svými dodávkami zbraní živíme mašinu, která Ukrajinu požírá,“ prohlásil profesor Petr Drulák na veřejné diskusi iniciativy Mír a spravedlnost. Pro Ukrajinu podle něj platí, že každá další mírová možnost je horší, než byla ta včera, a proto je oponentem dodávek zbraní. Bývalý ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda upozornil, že k míru musí být obě strany dotlačeny ve chvíli, kdy to ani pro jednu z nich nebude výhodné. Do EU se prý Ukrajina za jeho života nepodívá. Europoslankyně Kateřina Konečná prozradila, co se stane v chráněné budově Evropského parlamentu, pokud neřeknete, že je Rusko teroristický stát. (parlamentnilisty.cz)
Iniciativa Mír a spravedlnost připravila už třetí veřejnou diskusi o příčinách, souvislostech a možných vyústěních války na Ukrajině. Jeden z jejích panelů probíhal pod heslem Co je spravedlivý mír? a zúčastnili se ho exministr zahraničních věcí Cyril Svoboda, bývalý náměstek na témže ministerstvu Petr Drulák a Matěj Stropnický, jeden z iniciátorů výzvy Mír a spravedlnost. „Netuším, co je spravedlivý mír. Cicero říkal, že lepší špatný mír než spravedlivá válka. Jde o to, jestli jsme schopni na Ukrajině dosáhnout míru,“ začal Cyril Svoboda. „Co to je spravedlivý mír? Kompromis? Nicméně kompromis, ke kterému se budou hlásit ty strany, které tu dohodu podepíšou,“ poznamenal Matěj Stropnický.
„Jsem zastáncem toho, že jednat o míru se má tehdy, když obě strany říkají, že ještě není vhodný čas. Jakmile jedna ze stran bude mít pocit, že zahájit jednání je výhodné pro ni, tak to znamená, že by to byl ‚její‘ mír. Ale mír nemůže být jen jedné ze stran, musí to být společný mír. A k němu musí být strany dotlačeny ve chvíli, kdy to ani pro jednu z nich výhodné nebude. Ukrajina to má těžké proto, že jí mohou dojít lidské zdroje, přece jen Rusko má o 100 milionů obyvatel víc a lidské zdroje jsou nenahraditelné. Ukrajina brání své území, ale na řece Dněpr je ruská armáda zabetonovaná a má-li ji Ukrajina vyhnat, musí útočit, byť tedy brání své území. A každý útok znamená větší ztráty, než když se bráníte. Takže riziko lidských ztrát je na Ukrajině potenciálně mnohem větší a má dramatičtější dopad do společnosti a do fungování státu, než je to opačně,“ konstatoval Cyril Svoboda.
Senilní individuum a hořké pilulky pro Ukrajinu
Profesor Petr Drulák upozornil, že ani při dosaženém míru nebudeme vědět, zda vydrží po generace. „V tom je rozdíl mezi analytikem, který věci dokáže analyzovat, ale dopředu nevidí, a tím, čemu říkáme státnictví. To je dar státníků. To je něco, co se nedá nadefinovat, nedá se to naučit, je to vloha, kultivovaná intuicí, kultivovaná zkušeností, a dohody, které přinesly mír na desetiletí, možná na staletí, byly dílem státníků. Ale to, kdo je státník, předem nevíme. Když se podíváme na aktéry současného konfliktu, na první pohled můžeme zoufat. Na jedné straně máme podivného herce, na druhé straně někoho, kdo je považován za zločince, a pak máme v podstatě senilní individuum v Bílém domě. Ale pozor, to neznamená, že se v nich neobjeví dar státníků. To je kategorie, která je trochu mimo to, jak je člověk vzdělán, jak hezky mluví, jestli usíná při jednáních, nebo neusíná,“ vysvětlil Petr Drulák.
Zdůraznil, že Ukrajina v současné době sice funguje spíše jako převodová páka Ameriky a NATO, ale přesto Ukrajinci stále hrají důležitou roli. „Jakkoli je to zástupná válka, jakkoli jsou ve vleku Američanů, tak jejich role není zanedbatelná a je naprosto podstatná, protože jsou mezi potenciálními narušiteli mírové dohody. Zrovna tak jsou těmi potenciálními narušiteli Američané, protože když se jim to nebude líbit, tak jakoukoli mírovou dohodu rozbijí. O Rusech to je úplně zřejmé. Nevím, jestli ti tři budou schopni uzavřít nějakou dohodu, která bude přijatelná nejen u toho jednacího stolu, ale co je důležité, dohodu musí přijmout i ty společnosti. A pro některé to může být hořké, že v ní bude něco, co si nepředstavovaly. Nejtěžší to bude pro Ukrajince, což je dáno rozložením moci. Pro ně bude toho polykání hořkých pilulek asi nejvíc,“ konstatoval politolog a bývalý velvyslanec ČR ve Francii.
Dodávkami zbraní živíme mašinu, která Ukrajinu požírá
Pozastavil se také nad dodávkami západních zbraní na Ukrajinu. „Mně připadá, že logika zbraňových dodávek byla postavená na tom, že Ukrajina může Rusy vytlačit ze svého území. Čím víc zbraní, tím víc bude Ukrajina postupovat. Když se podíváme na ty válečné cíle, tak i Ukrajina mluvila o osvobození Krymu, osvobození Donbasu. A v tomhle mi to přijde nebezpečné. Ten konflikt má totiž určitou logiku. To znamená, že otázky, které diskutovali Rusové a Ukrajinci loni v březnu, na mírových jednáních, co zprostředkovali Izraelci, jsou už jiné. To, co se tehdy Ukrajině ještě nabízelo, bylo podle mého z hlediska Ukrajiny mnohem výhodnější než to, co se nabízí dnes. A čím déle to bude pokračovat, tím méně výhodnou nabídku bude Ukrajina mít. Analogií v mezinárodních vztazích je Izrael a Palestina,“ poukázal Petr Drulák.
Jde o to, že všichni přiznávají, že každá další nabídka, kterou Palestinci za posledních třicet let dostávají, je horší než ta předtím. „Na Ukrajince čeká totéž. To znamená, že ty dodávky zbraní jsou součástí určité logiky, která z hlediska Američanů dává určitý smysl, protože Rusové samozřejmě platí náklady. Rusům to komplikuje život, to je pravda. Ale vůči Ukrajincům je to ještě mnohem víc zničující. Ta cena, kterou platí Rusové, je nekonečně menší než cena, kterou platí Ukrajinci v životech a v destrukci té země. Ta zdánlivě správná logika ‚budeme jim dodávat zbraně, aby se udrželi, tady neplatí. My vlastně svými dodávkami zbraní živíme mašinu, která tu Ukrajinu požírá. A platí pro ni, že každá další mírová možnost je horší, než byla ta včera. A proto já jsem oponent dodávek zbraní,“ zdůvodnil bývalý náměstek ministra zahraničních věcí.
V USA nová reprezentace couvá z nepopulární války
Matěj Stropnický připomněl, že k míru opakovaně přispívala mírová hnutí ve společnosti, ať už to bylo v Indii při rozpadu Britského impéria, ať už to bylo ve Vietnamu, ať už to bylo při záměru šířit Pershingy nebo konec konců i při plánovaném radaru v Brdech. „Celá řada věcí se mírovému hnutí v minulosti povedla. My jsme neměli větší ambici než tu debatu vyvolat, než se pokusit veřejnost získat pro konstruktivnější postup, než je přitakávání Rusku. Protože to je svým způsobem alternativa pro lidi, kteří nesouhlasí s tím, jakým způsobem Západ ve válce postupuje. Navazujeme na hnutí, která považujeme za úspěšná. Pak jsou i mírová hnutí, která ztroskotala, když nenašla ve veřejnosti dostatek ohlasu, nenašla státníka, který by se toho chopil a svoji politickou kariéru založil na tom, že on bude tím, kdo dohodne mír. Možná to bude čínský prezident Si Ťin-pching, nevím, jestli je ten konflikt dostatečně velký na to, aby mu to stálo za to,“ poznamenal politik.
Věří, že pokud se podaří pospojovat mírové iniciativy a vytvořit tlak na vlády, může to k míru vést. „Radar v Brdech nezastavilo české mírové hnutí, které proti němu bojovalo. Ale přispělo k tomu, protože zdržovalo jeho schválení v českém Parlamentu. A vláda neměla dost hlasů na to, aby radar prošel, a neměla je tak dlouho, až se v Americe vytvořilo také hnutí, které odmítalo protiraketovou obranu v Bushově představě. A jedním z témat voleb, které pak vyhrál Barack Obama, bylo zrušení tohoto deštníku. Domníváme se, že volby, které nás čekají v Americe, na Ukrajině, nevím, jestli mohou něco podstatného změnit volby v Rusku, ale volby v Americe něco změnit mohou. I když jsem nikdy neměl blízko k Republikánské straně v Americe, tak budu mít v každém případě blízko ke straně, která bude chtít ukončit konflikt, který začala předchozí administrativa v Bílém domě, protože tak je to tam vždycky. Vždy chce ta nová reprezentace vycouvat z nepopulární války, a ta přestává být ve Spojených státech populární,“ dodal Matěj Stropnický.
Jste děvka. K tomu hlava Putina a krvavá ruka
Mezi hosty, kteří přišli diskutovat s panelisty byla i europoslankyně Kateřina Konečná, která si nebrala servítky při přiblížení toho, jak to vypadá mezi bruselskou smetánkou, když dojde na téma válka na Ukrajině. „Evropská unie se diskvalifikovala sama z toho, že nemohla být součástí jakýchkoli mírových jednání. Evropský parlament každý měsíc vyplodí jednu rezoluci k Rusku počínaje tím, že je to teroristický stát, že potřebujeme speciální trestní tribunál a další a další rezoluce. A my ‚poctivě‘ každý další a další měsíc jedeme další rezoluci, k čemuž ovšem my poctivě jedenáct měsíců jako politická frakce dáváme návrhy. Například si dovolujeme vyzývat předsedkyni komise k tomu, aby se začala bavit o příměří, aby zprostředkovala kulatý mírový stůl. To z valné většiny kolegů nikdo neodhlasuje. Ten fanatismus je tam takový, že si to nedokážete představit,“ prozradila europoslankyně.
Nad konkrétním příkladem fanatismu nemusela dlouho přemýšlet. „Ve chvíli, kdy neřeknete, že Rusko je teroristický stát, tak máte v chráněné budově Evropského parlamentu druhý den ráno na dveřích kanceláře fotku hlavy Putina, na tom krvavou ruku a nápis, že jste děvka. Dělají to ti, kdo v Parlamentu pracují, protože budova je chráněná. Ale to se tam neřeší. Každý další, kdo zvedne ruku pro to, co nebude v mainstreamu, má strach, že bude dehonestován uvnitř Evropského parlamentu, nikoli novináři. Novinářská objektivita mi u zahraničních médií přijde daleko vyváženější. Ale uvnitř Evropského parlamentu se vytváří atmosféra strachu. Mluvila jsem o tom s řadou kolegů třeba ze socialistů a oni dnes mají opravdu obavy. Proto se z hlasování odhlásí, neboť mají strach hlasovat pro to, že bychom měli požadovat mír nebo příměří,“ popsala předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, jak to mezi europoslanci chodí.
Popírač nereálných iluzí je rusofil či Putinův agent
S podobnými zkušenostmi ale v domácím prostředí se svěřil Matěj Stropnický. „To, co jsme si zažili v iniciativě za poslední tři měsíce, je něco, co nikomu nepřeju. Jednak neuvěřitelný hate všech médií, celého politického spektra, včetně našich přátel, třeba i rodinných konfliktů, konflikty se zaměstnavateli, které se týkají signatářů. To navazuje na slova Kateřiny Konečné o Evropském parlamentu. Je hrozné, že se to děje na půdě instituce, která by měla ztělesňovat diskusi jako tradiční evropskou hodnotu, na což se Evropa často odvolává, když se snaží vytvořit ve světě dojem o své hodnotě a o svých autoritách, které má pak právo vyvážet. Ale jinak se snažím nahlížet a oddělovat Evropskou unii jako celek, Evropskou komisi, Evropský parlament a jednotlivé členské státy. A tam si trošku slibuji, že pokud bude vycházet iniciativa třeba od Číny nebo ze západních zemí, tak se projeví, viz třeba Macronova návštěva v Číně, určité indicie toho, že ne všechny země evropského Západu budou chtít válku vést až do posledního Ukrajince,“ přiznal Matěj Stropnický.
Cyril Svoboda pak v závěru zmínil, že v mainstreamové diskusi se objevuje mnoho tezí, které neobstojí. „Například ten trestní tribunál. Rusko, Spojené státy, Čína, nikdy neuznaly platnost Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu. Tedy otázka, že bude Putin zatčen a vydán do Haagu je iluze. Tady jsou iluze a představy vydávány za něco reálného a je to tak silné, že když se proti tomu někdo vyjádří, dostane nálepku, že je rusofil nebo agent Putina, což v žádném případě nejsem. Ale je potřeba o tom mluvit reálně. V televizi jsem řekl, že zemřu dříve, než se Ukrajina stane členem Evropské unie, a to se cítím v dobré zdravotní kondici. Protože když to domyslíme do důsledků a vezmeme vážně podmínky členství v EU, tak zjistíme, že Ukrajina má před sebou ještě hodně dalekou cestu, než tyto podmínky splní. Když se podíváme do textu Washingtonské smlouvy, tak v článku dvě jsou uvedeny podmínky pro členství v alianci, tak je velmi problematické, jestli Ukrajina má, nebo nemá být součástí Severoatlantické aliance,“ uzavřel exministr zahraničních věcí.