Namísto nahrazování dovozů se země stává víc závislá na dovozech z Číny. “Čínští partneři” likvidují poslední mamuty ruského strojírenského průmyslu… (casopisargument.cz)
Článek ruských novin Moskevskij komsomolec (MK) se velmi kriticky věnoval problémům ruského civilního průmyslu, který dnes tvoří především výroba zemědělských strojů a speciálních strojů či potravinářských zařízení. Šéfové podniků jsou dnes mírně řečeno šokováni tím, co se děje. Na jedné straně (z televize a státních médií) zaznívají vítězné řeči o tom, že „sankce nás posilují“ a na druhé straně (z vlády a centrální banky) se hovoří o zvýšení úrokové sazby, snížení státní podpory v rámci dotačního programu a o otevřeném trhu pro „čínské partnery“. Pod rouškou nahrazování dovozu se dostáváme do ještě větší dovozní závislosti, napsaly noviny.
Zejména malé ruské závody se dnes ocitají v patové situaci. Číňané se mohou spolehnout na státní podporu, ale také na přijetí ze strany ruských úřadů. Rusko by mohlo chránit svůj domácí trh cly, technickou regulací, snížením dalších cel a daní pro vlastní výrobce. Nedělá to. Proč? To nikdo neví. Má snad Rusko “morální závazky” vůči čínským komunistům, píše dále MK.
Ruský mnohonárodní lid, který je z ústavy nositel suverenity a jediný zdroj moci, si zřídka vzpomene na svou hlavní povinnost – kontrolovat ty, kteří za něj spravují stát i na to, že byrokracie se málo soustředí na svého hlavního zaměstnavatele a namísto toho se věnuje moci pro moc.
Akcionář ruské společnosti Elecgidroagregat Anton Sitnikov mluví o chybějící strategii rozvoje ruského strojírenství: „Můžete hledat na internetu, jak chcete, ale nenarazíte na to, co přesně chceme vyrábět v příštích pěti nebo deseti letech. Nevíme, jaký model rypadla nebo buldozeru budeme vyrábět. Ale možná budeme potřebovat nové nástroje, nové vybavení, možná budeme muset někde objednat odlitky, ale o tom nikdo nic neví.“
Ruští průmyslníci se ptají, proč zemi chybí strategie pro rozvoj strojírenství? V souvislosti se stále zmenšujícím se civilním průmyslem degraduje také vojenské strojírenství. Lze si toho podle novin všimnout v případě situace ve výrobě bojových dronů nebo kosmických lodí pro armádu. Jenže příběh „všechno si koupíme“ už dávno nefunguje. Francie neprodala Rusku vrtulníkové lodě Mistral, připomíná. Po roce 2014 si ještě bylo možné koupit luxusní jachty, píše dále ironicky MK, ale nikoliv už výsadkové lodě…
Konspirační teorie tvrdí, že existuje „mazaný plán“ pro výrobu strojů, který se ale záměrně nezveřejňuje a je skrytý v útrobách státní správy, aby o něm nevěděl nepřítel a nemohl zabránit jeho realizaci. Je tu ale i psychologická verze, která je jako vysvětlení přesvědčivější. Pokud vedení nemá plán pro rozvoj ruského průmyslu na následujících pět až deset let, pak asi nevěří v budoucnost Ruska?
Základem ekonomické nezávislosti každé vyspělé země je strojní výroba, tvrdí MK. Proč stojí před Státní Dumou a Radou federace „výstava“ úspěchů zahraničního automobilového průmyslu? To je projevem “technologické okupace”. Přesunout poslance z mercedesů do moskvičů ale nepomůže. Ledaže by návrat k láptím a ke galoším probudil historickou paměť a vzpomínky na doby, kdy byly hřebíky domácí výroby a lidé zodpovědní, píše list v závěru.