Václav Klaus na Istropolis Summitu v Bratislavě (překlad z angličtiny). (institutvk.cz)
Nemám v úmyslu analyzovat a kriticky hodnotit detaily Trumpovy politiky oznámené nebo už i zavedené v prvních dnech a týdnech jeho prezidentství. Mnohem podstatnější je a bude jejich celkový dopad a jejich implicitní vedlejší účinky. Protože to Trump provádí svým specifickým stylem, dostává se jeho stylu nepatřičné pozornosti, což je na úkor obsahu. Jeho způsob provádění politiky by byl v Evropě nepředstavitelný, ale my nemáme americké tradice ani většinový volební systém. Trump zřejmě zahájil novou éru mezinárodní politiky, což je mimořádně důležité.
Někteří komentátoři v tom vidí návrat ke „koncertu velmocí“, ale to je omyl. Trump „pouze“ vrátil národní zájmy do podstaty politiky. Nemá rád prázdné moralizování. Jako byznysmen dává přednost vyjednávání a uzavírání dohod před hlásáním dobrých úmyslů. Jeho přístup není – od wilsonovské éry, která začala před sto lety – způsobem, jakým se dělala mezinárodní politika. Tato éra však už skončila.
Tato změna byla velmi potřebná a věřím, že bude mít obrovské důsledky. Nepochybně zostří neupřímný způsob, jakým se ve světě dělá politika ve stylu „všichni jsme přece přátelé“. Může také zvýšit počet konfliktů a posílit rizika vzniku nových. Nicméně, po desetiletích prázdné ideologie kolektivní bezpečnosti založené na neefektivním stylu OSN při řešení světových problémů byla změna nutná. Kritice minulosti se zde však obšírně věnovat nechci.
Mnohem více mě zajímá diskuse toho, co to bude znamenat pro nás, pro naše osudy, pro naše šance provést potřebné změny i zde, v Evropě, a zejména v naší střední Evropě. To by nás mělo zajímat více než cokoli jiného. Měli bychom odvážně a ostře analyzovat naši situaci, což naši politici bohužel nedělají.
Řekl jsem „my“. Musíme si ale vyjasnit, co myslíme použitím zájmena „my“. Jsem zde jako Čech na akci, kterou na Slovensku pořádá maďarský think tank. Obě země – Maďarsko i Slovensko – se na rozdíl od nás nacházejí na vzestupné trajektorii a obě mají lídry, kteří vědí, že byli zvoleni, aby sloužili svým zemím, nikoli Bruselu. Odmítají přijímat nejrůznější absurdity progresivismu, multikulturalismu, environmentalismu a globalismu. Cítí se povinni dělat politiku v zájmu občanů svých zemí, nikoliv bruselské byrokracie, nevládních organizací Sorosova typu, aparátčíků OSN a internacionálních univerzalistických médií, která mluví k lidem, kteří patří kamkoliv, ale nechápou, že my, někteří z nás, patříme někam. Já patřím do České republiky.
Částečně jsem zde dnes ve svých vyjádřeních brzděn, protože zásadně nesouhlasím s tím, aby se politika dělala ze zahraničí – místo doma. Bohužel se to v dnešní době stalo módní, ale kontraproduktivní praxí. Nicméně, chci zcela otevřeně říci, že se čeští politici nechovají tak, jak se chovají jejich slovenští a maďarští kolegové. Tím se pro mne zužují hranice mé diskuse o relevantních tématech dnešního světa.
Trumpovo volební vítězství a jeho rozhodný nástup do úřadu zatřásly světem. Zaútočil na mnohé zažité zvyky, tradice a vzorce chování, a tím ohrozil pohodlnou existenci mnoha zejména evropských politiků, kteří žili ve světě nezodpovědnosti a neefektivity, což jim umožňoval relativně klidný vývoj po pádu komunismu v naší části světa.
Návratem k národním zájmům Trump zpochybnil globalismus a hlavní globální instituce a organizace, které se dlouhodobě stavěly proti myšlence národního státu a suverénnosti jeho politiky. Zaútočil na několik téměř posvátných idejí v současnosti dominantních progresivistických doktrín. Jeho volební vítězství ukázalo, že něco zdánlivě nemožného je možné.
Obvykle velmi hlasití a sebevědomí zastánci a obhájci předtrumpovského světa nyní mlčí. Ale to dlouho trvat nebude. Musíme využít jejich dočasného chaosu, zmatku a šoku. Musíme využít dnešní příležitosti a začít provádět rozhodné změny – rozhodné změny, pokud jsme ve vládě, a aktivní přípravy na volby, pokud nejsme.
Evropa, respektive Evropská unie, zatím neudělala nic, co by stálo za zmínku. Její politici váhají. Domnívají se, že by se mohli vrátit ke starým způsobům politického chování, až bouře skončí. Přesně to dělají i politici čeští.
To poměrně rychle skončí, až se Trump začne pohybovat nad rámec pouhé rétoriky, pokud jde o válku na Ukrajině. Jeho přímé rozhovory s Putinem evropské politiky znervóznily. Ti investovali – zcela iracionálně – do podpory Ukrajiny tolik, že potřebují získat hmatatelné výsledky a v neposlední řadě i nějaké výhody pro sebe. Toho bude obtížné dosáhnout. Když Trump naznačil, že chce slíznout všechnu smetanu, jak říkáme my v Česku (a možná i na Slovensku), evropští politici propadli zoufalství.
Přesto jsem přesvědčen, že konec války na Ukrajině přinese návrat určité míry svobody a demokracie, které byly v Evropě válkou značně oslabeny. To nám dá šanci být aktivnější, otevřenější a odvážnější.
Dovolte mi, abych se vrátil k implicitnímu poselství, které jsem vložil do názvu svého projevu „Můžeme se vyhnout promarnění příležitosti, kterou nám nabízí Trumpovo prezidentství?“. Ke své velké lítosti musím přiznat, že v tomto ohledu příliš optimistický nejsem:
1. Jsme nerozhodní, jsme málo odvážní a jsme rozmazlení léty nečinnosti a pohodlného života;
2. Jsme rozděleni (jak mezi zeměmi, tak uvnitř zemí);
3. Jako státy jsme již ztratili významnou část své suverenity (tím, že jsme ji Maastrichtskou a Lisabonskou smlouvou předali do Bruselu);
4. Nemáme smysluplný systém politických stran. Stávající strany jsou nekonzistentní ve svém myšlení i chování. Nejsou ideologicky jasně vymezené. Jejich členové jsou motivováni spíše k tomu, aby byli u moci, než aby politicky vedli zemi;
5. Všechny politické strany více či méně přijímají základní principy současných dominantních ideologií environmentalismu, multikulturalismu, genderismu, progresivismu a globalismu, a proto jsou jedna od druhé téměř nerozlišitelné. Všechny jsou zelené, i když nemají toto adjektivum výslovně vyryto ve svých názvech. Vracíme se k něčemu, co se podobá způsobu, jakým se politika dělala v období Národních front.
Tyto pouze načrtnuté, ne zcela rozvinuté „charakteristiky“ naší situace naznačují, že Evropa, a zejména Evropa střední, může velmi snadno promarnit příležitost, kterou jí nabízí Trumpovo vítězství a v mnoha ohledech revoluční způsob zahájení jeho funkčního období. Obávám se, že zůstaneme rozděleni, neochotni oponovat bruselským rozhodnutím a direktivám, naše politické strany se budou i nadále převážně starat o své zasloužilé členy a funkcionáře, místo aby prosazovaly dávno potřebné změny, které naše země potřebují. (Politické strany by měly přestat fungovat jako kvazisociální agentury a místo toho by se měly stát nositeli nových politických myšlenek.)
Měli bychom být připraveni na zoufalé pokusy starých politických subjektů vrátit svět před Trumpovo vítězství. Očekávám zintenzivnění snah a aktivit jak ze strany politiků a byrokracie (a nomenklatury) EU, tak ze strany dlouholetých politiků v jednotlivých evropských státech s jejich vzájemnými téměř bratrskými vztahy, ze strany vlivných osobností známých politických nevládních organizací, ze strany korporativistických šéfů velkých firem, které dlouhodobě žijí z vládních výhod, a ze strany globálních mediálních lídrů. Ti všichni budou pracovat na tom, aby vrátili chod dějin zpět.
Záleží jen na nás, zda tento smutný osud pasivně přijmeme, nebo zda se rozhodneme vykročit dál. Přeji maďarským i slovenským organizátorům tohoto setkání, aby dokázali své země nadále posouvat správným směrem. V tomto ohledu je Donald Trump velkým zdrojem inspirace.
Václav Klaus na Istropolis Summitu v Bratislavě, 7. března 2025. Překlad do češtiny překladačem z angličtiny.