Ankara se snaží získat strategickou nadvládu, zajistit si energetické zdroje a změnit rovnováhu sil ve Středozemním a Černém moři i mimo ně. (casopisargument.cz)
V posledních letech Turecko výrazně zvýšilo své námořní cíle ve Středomoří. Chce tak posílit svůj vliv a ochránit své zájmy, napsal turecký novinář Erman Çete pro The Cradle. Cvičení Mavi Vatan 2025, velká námořní akce, která se konala od 7. do 16. ledna, ukázala námořní ambice a strategické plány Ankary. Zaměření Turecka na zajištění energetických zdrojů a obchodních tras vede k přímému soupeření s ostatními regionálními hráči, přičemž jeho námořnictvo hraje v tomto geopolitickém boji klíčovou roli.
Před prezidentskými volbami v květnu 2023 projížděla tureckými přístavy nová loď TCG Anadolu, kterou prezident Recep Tayyip Erdogan nazval „první bezpilotní lodí na světě“. Lídr turecké opozice Kemal Kilicdaroglu toto využívání vojenských prostředků pro volební kampaň kritizoval a zdůraznil, že armáda by měla zůstat oddělena od politiky.
Spuštění TCG Anadolu znamená vzestup Turecka jako námořní velmoci se 70procentní mírou lokalizace při výrobě a odráží Erdoganovu politiku podpory „místního a národního“ rozvoje. Turecké námořnictvo v současnosti staví 31 válečných lodí (včetně jedné letadlové lodi) a usiluje o strategickou autonomii.
Loď TCG Anadolu byla původně určena pro letouny F-35, ale nyní je v důsledku vyloučení Turecka z amerického programu F-35 upravována pro bezpilotní bojové letouny (UCAV). Délka paluby lodi omezuje její použití pro některé vojenské stíhačky, což si vyžádalo úpravy pro bezpilotní systémy.
Kapacita tureckého námořnictva přesahuje stavbu TCG Anadolu, takže Turecko nyní staví několik moderních válečných lodí. Korvety třídy ADA, které jsou součástí projektu Národní lodě (MILGEM), jsou již v provozu, a byla zahájena stavba sedmi fregat třídy ISTIF. Turecko rovněž pracuje na výrobě pobřežních hlídkových plavidlech třídy HISAR, útočných ponorkách třídy Reis a novém plavidle pro vyhledávání min.
Kromě toho v rámci projektu MUGEM vyvíjí země i vlastní letadlovou loď, torpédoborec protivzdušné obrany TF-2000 a podvodní bezpilotní plavidla. Námořní expanze je v souladu s doktrínou „modré vlasti“, jejímž cílem je rozšířit kontrolu Turecka ve východním Středomoří, Egejském a Černém moři.
Kritici upozorňují, že budování silného námořnictva vyžaduje čas a mnoho z těchto projektů začalo ještě před nástupem současné vlády. Námořní prostor hraje v geopolitické strategii Turecka klíčovou roli. Hlavní konflikty v této oblasti se tradičně týkaly Řecka a Kypru. Rozvoj těžby ropy a zemního plynu na moři, objev ložiska Prinos v Egejském moři a úsilí OSN o vytvoření Úmluvy o mořském právu však tuto dynamiku v 70. letech 20. století změnily.
V roce 2006 představitelé tureckého námořnictva zavedli koncept „modré vlasti“, který zdůrazňoval potřebu Turecka zajistit si rozsáhlou výlučnou ekonomickou zónu (EEZ). Tato myšlenka se v roce 2010 rozšířila na Černé moře a východní Středomoří a prezident Erdogan ji důrazně prosazoval jako základ aktivní regionální politiky Turecka. Doktrína úzce souvisí s novými energetickými zdroji v těchto mořích a usiluje o kontrolu nad klíčovými námořními tranzitními trasami do Evropy. Středozemní moře má zásadní význam pro evropskou logistiku, denně jím proplouvá přibližně 7 000 obchodních lodí. Slouží také jako hlavní koridor pro ropu a zemní plyn z Blízkého východu do Evropy i mimo ni.
Admirál ve výslužbě Alaettin Sevim zdůrazňuje význam regionu pro globální obchodní trasy, včetně Suezského průplavu a tureckých úžin. Východní Středomoří se stalo ústředním bodem námořní strategie. Vojenská přítomnost Turecka v různých regionech, například v Libyi a Somálsku, odpovídá jeho zájmu o rozšíření vlivu. Za klíčovou pro bezpečnost Turecka na jihu je považována samozvaná Severokyperská turecká republika, roli hraje i významný potenciál pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů na moři.
Námořní expanze Turecka vyvolává napětí ve vztazích s Řeckem, Egyptem a Izraelem, protože všechny tyto země mají ve východním Středomoří překrývající se nároky. Zejména Řecko je znepokojeno tureckou doktrínou „modré vlasti“, považuje ji totiž za hrozbu pro své teritoriální vody. Rozvoj tureckého námořnictva totiž neslouží pouze k obraně, souvisí i se soupeřením o regionální moc, což zvyšuje riziko diplomatického napětí a vojenských konfrontací.
Přestože čelí problémům se západními spojenci (příkladem je ruský raketový systém S-400), Turecko je i nadále důležitým členem NATO, o čemž svědčí nedávná společná námořní cvičení s USA zaměřená na zajištění stability v regionu. Účast lodi USS Wasp zdůrazňuje spolupráci mezi USA a Tureckem v místech napětí, jako je Gaza.
Ačkoli má Turecko v západní Asii silné námořnictvo, v celosvětovém měřítku se stále rozvíjí a zůstává středně velkou silou. Odborníci se domnívají, že jeho budoucí úloha bude záviset na začlenění této námořní síly do geopolitické strategie a zároveň na zdůraznění potřeby míru a stability ve východním Středomoří, aby se zabránilo konfliktům. Cílem budování námořnictva je zajistit energetické zdroje a obchodní trasy, přičemž Turecko usiluje o vliv od Středozemního moře až po Afriku. Nadcházející roky ukážou, zda ambice Turecka povedou k trvalému vlivu, nebo k další nestabilitě.