Bývalý ministr zahraničí Jan Kavan v aktuálním článku připomíná dva roky od mírové iniciativy Mír a spravedlnost. (casopisargument.cz)
Na dvouleté výročí založení mírové iniciativy Mír a spravedlnost jsme vydali aktualizované Prohlášení a děkuji !Argumentu za jeho zveřejnění. Stále nedošlo k příměří na Ukrajině, o které 2 roky usilujeme, ale dnes už je jeho realizace viditelná na nedalekém obzoru. Jakmile se na frontě přestane střílet a zabíjet, tak se vytvoří prostor pro jednání o trvalém mírovém uspořádání. Tato jednání budou jistě zdlouhavá a bolestná, neboť jejich výsledkem může být jen kompromisní řešení.
Loni v březnu jsme spolu se slovenskými kolegy předložili náš návrh možných tří fází, jak by bylo možné se na tomto míru shodnout. V Prohlášení jsme konstatovali, že se nám podařilo dostat náš návrh na stůl amerického i ruského prezidenta. To považuji za velký chcimírovský úspěch bez ohledu na to, zda jej nakonec budou mocní tohoto světa realizovat či nikoliv. Šlo nám o to, aby diplomaté začali v tomto duchu přemýšlet. A v tomto duchu oceňujeme i přístup slovenského premiéra Roberta Fica, který Vladimiru Putinovi navrhl Bratislavu jako místo pro první mírové rozhovory, což bylo i v našem scénáři.
Na rozdíl od Roberta Fica však čeští vládní politici vůbec nepochopili, že se vítr otočil a nyní podporuje ukončení války diplomatickými prostředky. I francouzský Le Monde si všiml, že se český ministr zahraničí Lipavský snaží zvrátit vývoj a zoufale křičí, že „ Toto není mír, ale kapitulace oblečená do diplomacie“. Lipavský to napsal pro ukrajinské noviny Evropská pravda, kde protestuje proti příměří, které podle něj „zmrazí územní zisky nebo odepře Ukrajině její právoplatné místo v evropském a transatlantickém společenství, a bylo by odměnou za násilí a lži Kremlu“. Hrozí tady, že Lipavský bude posledním mohykánem, který bude hnát další Ukrajince na smrt.
Naše obavy, že dohodnuté příměří v Gaze je křehké a jeho navržené poslední fáze o trvalém míru a rekonstrukci Gazy mohou zůstat jen vzdušnými zámky, dostaly konkrétní obrysy jen o několik dní později. Prezident Trump totiž navrhl vystěhování dvou miliónů Gazanů z jejich domovů a z Palestiny vůbec s tím, že USA převezmou správu celého Pásma a s pomocí světových developerských firem udělají z Gazy jakousi americkou Riviéru. A zasnil se o tom, že pro bohaté Američany by tak mohl vzniknout „ráj na zemi“. O velkých nalezištích ropy a plynu u pobřeží Gazy se nezmínil, ale jsem přesvědčen, že hrají roli v jeho vizi o budoucnosti regionu. Naštěstí všechny arabské státy, a zvláště sousedé Jordánsko a Egypt, ale i bohatá Saúdská Arábie, tuto obrovskou čistku okamžitě odmítly jako nehorázné porušení mezinárodního práva. Stejné hlasy zazněly i z OSN. To samozřejmě neznamená, že se Trump svých plánů vzdá.
Navzdory faktu, že by šlo o další porušení mezinárodního práva, opakuje, že by USA měly převzít správu nad dánským Grónskem i nad Panamským průlivem. A pokud to bude nutné, tak by k tomu USA mohly použít i svou vojenskou sílu. Pokud by mezinárodní společenství něco takového tolerovalo, byli bychom svědky klasického dvojího metru. Ruská invaze na Ukrajinu, kterou Putin zdůvodnil bezpečností Ruska, je odsouzeníhodná (a souhlasím, že je), ale převzetí cizího území Spojenými státy se odůvodňuje snahou zajistit USA větší bezpečnost i přístup k nerostnému bohatství Grónska. Jeden sociálnědemokratický aktivista dokonce vysvětloval, že zabrání Grónska je správné, neboť jinak by ho mohlo zabrat Rusko.
Dvojí metr se ovšem uplatňuje pravidelně. Odtržení Kosova bylo správným použitím práva na sebeurčení, ale odtržení Abcházie a Jižní Osetie bylo ukázkou ruského imperialismu. Snaha Ukrajiny vstoupit do NATO (a umístit americké základny na svém území) je výrazem práva každého státu vybrat si svou budoucnost, ale instalace sovětských raket na Kubě v šedesátých letech byla vážným ohrožením bezpečnosti USA, stejně jakým byla existence levicové vlády na ostrově Grenada, kterou vojáci USA ovšem rychle zlikvidovali. Ohrožovalo několik ostrovanů bezpečnost USA? Zmiňovat invazi koalice ochotných vedené USA v březnu 2003 do Iráku kvůli bezpečnosti USA a světa by bylo nošením dříví do lesa.
Izrael má pochopitelně právo na obranu (i když jej uplatňuje neustálou expanzí, naposledy v Libanonu i v Sýrii, o rostoucích izraelských osadách na Západním břehu Jordánu nemluvě), ale Palestina nemá právo na svůj vlastní stát, i když jí ho většina členských států OSN slíbila v rezoluci č. 181 už v roce 1947. Hamás 7. října 2023 zabil na izraelském území 1 139 lidí, což je odsouzeníhodné bez ohledu na fakt, že byl tento útok další reakcí na více než 70 let dlouhé a krvavé střety s Izraelem. Izrael pochopitelně odpověděl odvetou, ale ta zatím připravila o život více než 47 000 Palestinců (i podle zdrojů potvrzených OSN) a zdroje odvolávající se na pohřešované osoby, které jsou téměř jistě pohřbeny pod troskami, udávají děsivé souhrnné číslo 67 500 osob, což i izraelští míroví aktivisté považují za disproporční.
Chápu, že řada našich občanů uvítala zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA, zvláště protože sliboval, že ukončí válku na Ukrajině. To se mu sice zatím nepodařilo, ale věřím, že se o to pokusí dohodou s prezidentem Putinem. Doufám, že výsledná mírová dohoda bude garantována jak OSN, tak vlivnými státy, například Čínou, Indií, Tureckem či Brazilií. A mezi signatáři samozřejmě musí být představitel Ukrajiny, ať už jim bude i nadále Zelenskyj nebo jeho nástupce, např. Generál Zalužnyj nebo primátor Kyjeva Kličko (což jsme navrhovali my). To však neznamená, že bychom měli nekriticky přijímat i další Trumpovy kroky, které v zájmu USA povedou k poškození zájmů některých jiných států.
Jsme dnes svědky jakéhosi vzkříšení doktrín jak Brežněva, tak i Monroea o rozdělení světa na sféry vlivu, v nichž si velmoci mohou dělat téměř, co chtějí. Slovíčko téměř je klíčové. Situace se přece jen o něco změnila. Rusko není Sovětským svazem a především nelze ignorovat rostoucí vliv Číny a částečně i tzv.Globálního jihu. Svět se musí bránit bezpodmínečným uplatňováním a respektováním mezinárodního práva. To samozřejmě nebude snadné. Za varovný signál považuji rozhodnutí prezidenta Trumpa, potrestat Mezinárodní trestní soud (ICC) za to, že si dovolil kritizovat amerického spojence Izrael.
Na lepší časy se zatím neblýská.