Washington si od své nezákonné invaze v roce 2003 udržuje kontrolu nad iráckými příjmy z ropy, což je finanční a hospodářské podřízení, které podkopává iráckou suverenitu a znemožňuje mu přístup k jeho vlastnímu národnímu bohatství, tvrdí Hussein Askary v příspěvku pro The Cradle. (casopisargument.cz)
Jak se USA podařilo získat takovou kontrolu nad iráckou finanční politikou? Odpověď se nachází v roce 2003, kdy byly zavedeny mechanismy po nezákonné invazi do Iráku pod vedením USA.
Od 22. května 2003, kdy prezident George W. Bush podepsal exekutivní příkaz č. 13303, jsou veškeré příjmy z prodeje irácké ropy převáděny přímo na účet u Federální rezervní banky v New Yorku.
EO13303 s názvem „Protection of the Development Fund for Iraq and Other Property in Which Iraq Has an Interest“ byl každoročně obnovován každým americkým prezidentem, včetně Joea Bidena v roce 2024. Tento exekutivní příkaz v podstatě svěřuje kontrolu nad iráckými příjmy z ropy do kompetence prezidenta USA a ponechává Bagdádu omezenou kontrolu nad jeho zdroji a příjmy. Irácké ministerstvo financí musí dodnes předkládat žádosti o finanční prostředky americkému ministerstvu financí, které tyto žádosti schvaluje nebo zamítá na základě vlastních kritérií.
Měsíční transfer amerických dolarů, které jsou do Bagdádu přiváženy v hotovosti, určuje schopnost Iráku a jeho 40 milionů obyvatel platit za základní potřeby, jako jsou platy, potraviny a léky.
Díky této politice se po celém Iráku a jeho institucích rozšířila bezprecedentní korupce. Množství tvrdé hotovosti, které do země každý měsíc proudí, nezúčtovatelné astronomické částky, které mizí z různých ministerstev, a směnárny (banky) zřízené politickými skupinami, kterým se dařilo po boku amerických okupačních sil, udělaly z Iráku jednu z nejzkorumpovanějších zemí na světě.
V současné době je finanční situace Iráku stále neutěšená. Přestože se ve Federální rezervní bance v New Yorku hromadí příjmy z ropy, které se dnes odhadují na přibližně 120 miliard dolarů, Irák je zatížen rostoucím dluhem, který této částce odpovídá.
Neschopnost země kontrolovat vlastní finanční prostředky brání dlouhodobé obnově a rozvoji a nutí ji spoléhat se na mezinárodní půjčky.
Další podrobnosti se dočtete zde v angličtině.