Nezodpovědná politika Aliance vůči Ukrajině pokračuje, dává falešnou naději, snižuje pravděpodobnost míru a zvyšuje nebezpečnost války. (casopisargument.cz)
Na summitu NATO 2024 ve Washingtonu, který se konal u příležitosti 75. výročí založení aliance, nabídli vedoucí představitelé Ukrajině novou falešnou naději ve válce proti Rusku – což je horší než nedělat nic, tvrdí Christopher McCallion a Benjamin H. Friedman v příspěvku pro Politico.
Jakýkoli možný scénář vstupu Ukrajiny představuje neřešitelné dilema: zemi nelze přijmout, pokud je ve válce s Ruskem – především proto, že by to okamžitě uvrhlo NATO a Rusko do jaderné krize. Navíc jakýkoli závazek bránit Ukrajinu v budoucnu by nebyl věrohodným odstrašujícím prostředkem. Ručitel aliance, USA, již jasně ukázal, že nebude bojovat a riskovat jadernou válku za Ukrajinu, ani když je v sázce její přežití, protože na tom USA nemají životní zájem – což výslovně uvedl bývalý prezident Barack Obama v roce 2016.
Vyhlídka na členství Ukrajiny v NATO zachovává klíčovou příčinu války a dává Rusku podnět k prodloužení konfliktu s cílem zabránit vstupu Ukrajiny. Stejně jako v případě návrhů smluv, které Rusko předložilo v prosinci 2021, a jednání v Istanbulu vedených v březnu a dubnu 2022 bude jakékoli řešení nevyhnutelně podmíněno tím, že Ukrajina nevstoupí do NATO.
V současné době je pro Ukrajinu pravděpodobně nejlepší možností zakopat se a přijmout obrannou strategii a současně zahájit mírové rozhovory nebo alespoň rozhovory o příměří. Západní pomoc může Kyjevu pomoci udržet frontové linie a po určitou dobu obtěžovat ruské cíle, ale nemůže nahradit konečný nedostatek ukrajinské živé síly, zejména když je vlastní průmyslová základna Západu pod tlakem, aby poskytla dostatečnou palebnou sílu, která by se vyrovnala ruské. Pokračování války slibuje pouze další vyčerpání ukrajinských sil a případnou možnost buď frontového, nebo politického kolapsu.
Samozřejmě se může ukázat, že Rusko nebude ochotno přistoupit ani na příměří kolem územního statu quo, a úspěšné rozhovory mohou trvat roky. To, co však rétorika NATO pomáhá oddalovat, není jistý mír, ale spíše počáteční kroky k němu. A ty vyžadují přinejmenším politický posun směrem k přijetí faktu, že válka neskončí úplnou spravedlností pro Ukrajinu a tím, že se Rusko vzdá všeho, čeho se zmocnilo.
Další podrobnosti se dočtete zde v angličtině.