Dnes se v Praze uskutečnila mezinárodní mírová konference, které se zúčastnila řada osobností z České republiky i ze zahraničí. Vyzvednout je třeba bývalé premiéry Česka a Slovenska Jiřího Paroubka a Jána Čarnogurského, dále polského poslance a místopředsedu strany Konfederace Romana Fritze, českého poslance za SPD Jiřího Kobzy, bývalého zvláštního vyšetřovacího soudce srbského Ministerstva spravedlnosti pro vyšetřování válečných zločinů Gorana Petronijeviće a další více než desítku europoslanců, poslanců a dalších osobností veřejného života. Text vystoupení Jiřího Paroubka přinášíme v plném znění. (vasevec.info)
Neslavně známá slova jednoho pozoruhodného německého generála von Clausewitz říkají, že válka je pouze pokračováním politiky jinými prostředky.
Jako mladý muž jsem bral tuto větu jako něco, co mě nevyvádělo z klidu. Dnes vím, že válka je strašlivé selhání politiků a společenských elit států, kterých se to týká. V případě války na Ukrajině je to Rusko, Ukrajina a to, čemu Rusové říkají „kolektivní Západ“. Ti všichni selhali.
Situace před zahájením ruské válečné operace na Ukrajině v mnohém připomínala situaci, která předcházela I. světové válce. Také tehdy byly evropské elity přesvědčeny, že se vlastně nic závažného nemůže stát. A představivost těchto zdegenerovaných elit byla tak nízká, že si neuměly vůbec představit válku jako gigantické střetnutí obřích armád a industrie svých zemí. A hekatomby mrtvých.
Německo s Ruskem před I. světovou válkou neměly prakticky žádné vážné spory. A přesto dal německý císař bianco šek rakouskému generálnímu štábu, aby rakousko-uherská armáda vojensky vyřídila ruského spojence na Balkáně, Srbsko.
Ruský car se nechal přesvědčit k provedení mobilizace a přitom mu generalita zapomněla říct, že jakmile provede mobilizaci, je válka mezi Dohodou na jedné straně a Habsburskou monarchií a Německem na straně druhé nevyhnutelná.
Dnes vysocí činitelé, dá se říci nejvýznamnější činitelé, zemí Evropské unie, k nimž nepochybně patří francouzský prezident Macron, trpí podobnou ztrátou soudnosti. Macron nahlas uvažuje o vyslání francouzských vojáků na ukrajinské bojiště, aby se pokusili zvrátit, co zvrátit nelze.
Je tady na jedné straně určitý potenciál světové velmoci disponující jadernými zbraněmi – Ruska, to lidskými zdroji násobně převyšuje potenciál Ukrajiny na straně druhé.
Málokdo si vzpomene na začátek války na Ukrajině, která má potenciál stát se roznětkou mnohem většího světového konfliktu, který může zničit lidstvo. Rusové se stavěli proti tomu, aby se Ukrajina stala členskou zemí NATO. Což jim bylo kdysi – při rozpadu Sovětského svazu -Američany (byť ne písemnou formou) přislíbeno. Rusko není jediné, které se obává rozšíření vlivu NATO a Spojených států na Východ. Co když někoho ze stratégů NATO v budoucnu napadne, že je potřeba po eventuální politické změně v Kazachstánu dojít až na čínské hranice. Ptám se, k čemu je dobré vyrábět další tenze ve světové politice?
Jako desetiletý hoch jsem zažil Karibskou krizi. Spojené státy tehdy velmi citlivě reagovaly na umístění sovětských raket na Kubě. A svět byl jen kousíček od jaderné války. Naštěstí se oba tehdejší nejvyšší představitelé USA a Sovětského svazu zastavili před branami Armagedonu.
Co by asi dnes dělaly Spojené státy, pokud by mexická vláda jen uvažovala o uzavření obranné smlouvy s Čínou nebo s Ruskem. Anebo s oběma těmito zeměmi najednou. Byly by určitě nervózní a je otázka, kam až by ta jejich nervozita zašla.
Dnes se potřebujeme nutně zbavit válečného konfliktu, který je v zemi několik set kilometrů od našich hranic. V důsledku tohoto konfliktu, který začal porušením mezinárodního práva Ruskem. A v důsledku hospodářských sankcí ze strany Západu vůči Rusku, které byly rovněž porušením mezinárodního práva, jsme v posledních dvou letech zažili něco, co od konce II. svět. války české obyvatelstvo nezažilo. Vysokou inflaci. A v důsledku vysoké inflace oficiálně okolo 25% za souhrn posledních dvou let, poklesla životní úroveň českého obyvatelstva možná o čtvrtinu, možná „jen“ o pětinu.
Důvody pro ukončení války na Ukrajině jsou jednak morální, protože tam umírají lidé. Vojáci i civilisté. Jsou to důvody ekonomické – každá válka vyčerpává její účastníky a zamezuje tomu, aby užívali vytvářené zdroje národních rozpočtů racionálnějším způsobem. A konec konců, také vojensky nemá takový konflikt velký smysl. Ani jedna ze stran konfliktu není schopna donutit protistranu k bezpodmínečné kapitulaci.
Rusové dnes zjevně sondují, zda je možné jednat o míru. A to vše v situaci, kdy mají na bojišti jasnou převahu a drží strategickou iniciativu.
Už více než dva roky říkám, že nastal čas k mírovým jednáním. A v tuto chvíli říkám, že je pro taková jednání nejvyšší čas. Musí se do něj zapojit nejen obě země konfliktu, a to bez předběžných podmínek, ale také velmoci jako jsou Čína a Spojené státy. A od příměří, které bude nezbytným prvním krokem, dojít k mírovým jednáním tak, aby mír byl udržitelný na další generace.
Jsem rád, že z dnešní konference zazní taková výzva k jednání o míru.
Vidím to jako nezbytné pro bezpečí lidí v celé Evropě, ale také na celém světě.