Američtí investigativní novináři vracejí realitu do vyprávění o Ukrajině. (vasevec.info)
Až na spory v Kongresu o 61 miliard dolarů vojenské pomoci Ukrajině, uvedený konflikt na druhé straně světa ani před volbami v USA prakticky nikoho nezajímá. Dokonce i tak pronikavý politický komentátor jako je Fareed Zakaria radí v CNN prezidentu Joe Bidenovi, jak zachránit kandidaturu, jen pokud jde o Gazu (příměří, uznání práv Palestinců, obnova diplomatických vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií). O Ukrajině ani slovo.
Jenže tohle právě nejspíš končí. Ono totiž nejde jen o válku, na kterou si možná Američané zvykli jako na nezbytnou součást každodenní zahraniční politiky. Je tam také téma podvodných vnitropolitických útoků a korupce, která se týká nejvyšších míst v USA. Dokud se o tom psalo jen v alternativních médiích nebo jen v opozičním tisku, byla to senzace, která zaburácí a vyšumí. Ten řekl to, a ten zas tohle. Nesmíte všemu věřit. Jenže teď se toho ujali jedni z nejlepších novinářů v zemi a začíná kvasit něco podobného případu Watergate.
Pro ty mladší: Jde o případ z roku 1972, kdy investigativní novináři z Washington Post odhalili utajený pokus republikánských agentů odposlouchávat před volbami demokratickou opozici. Nenechali se zastrašit, a nakonec se dopracovali k lavině obvinění republikánského prezidenta Richarda Nixona, která ho roku 1974 přinutila k odstoupení z funkce. Teď se třese židle pod prezidentem Joe Bidenem.
Proměnou Ukrajiny v zemi plně podřízenou americkému vlivu, korupci rodiny Joe Bidena z let, kdy byl viceprezidentem, a pokusem to zastřít útokem na tehdejšího prezidenta Donalda Trumpa se věnují v obsáhlých reportážích Aaron Maté a Paul Sperry na stránkách serveru RealClear Investigations.
Abychom redakci představili: Je to jedna ze 14 redakcí skupiny RealClear Media Group, známé jak touto investigativou, tak nejobsáhlejším výběrem zpráv a průzkumů veřejného mínění pod hlavičkou RealClear Politics. Jde nejspíš o nejvlivnější digitální médium v USA, ve kterém najdete příspěvky ze všech politických skupin, takříkajíc od Boltona až po Sanderse:
https://www.realclearmediagroup.com/
Jen velká média si mohou dovolit investigaci, ostatní si na ni smějí jenom hrát. A jen opravdu nezávislá orientovaná média si mohou vybírat témata podle naléhavosti, ne podle okamžité politické potřeby. V posledních týdnech se tam objevily dva závažné příspěvky. O tom, co přineslo 10 let vměšování USA do Ukrajiny (nejde o demokracii), napsal 30. dubna Aaron Maté:
A o zneužití procedury impeachmentu prezidenta Donalda Trumpa k zastření obchodních zájmů rodiny tehdejšího viceprezidenta Joe Bidena napsal 17. dubna Paul Sperry:
O řadě těchto zjištění jsme často psali z jiných zdrojů, avšak nyní jsou doložena také velice kvalitními svědectvími z vnitřního kruhu, od osob, které u toho opravdu byly. A podstatné je, že tým slibuje pokračování. Může být usnadněno vyšetřováním stejné věci ve výborech republikánské většiny ve Sněmovně reprezentantů, kde to však komplikuje skutečnost, že předseda sněmovny Johnson se stal v uplynulém týdnu plně závislým na hlasech demokratické opozice, bez kterých by přišel o funkci.
Výsledky dosavadních zjištění RealClear Investigations ve věci Ukrajiny a Bidenových nyní shrnuje kolega autorů J. Peder Zane:
Nabízím ho s nepatrným krácením:
Zatímco prezident Biden a mnozí další představitelé obou stran vydávají Ukrajinu za baštu demokracie a maják svobody, Maté a Sperry odhalují, jak desetiletí antidemokratického vměšování Bidena a dalších amerických představitelů dovedlo tuto zemi na pokraj zkázy a zároveň zkorumpovalo americkou domácí politiku.
Jejich reportáže ukazují, že Ukrajina není nezávislou demokracií, ale klientským státem Ameriky, která ji uvrhla do stále hlubšího konfliktu s Ruskem. Neomlouvá nezákonnou a vražednou invazi Vladimira Putina na Ukrajinu v roce 2022, ale ukazuje masivní eskalaci desetileté zástupné války, kterou obě mocnosti vedou na území jiného státu.
Matéův článek z 30. dubna začíná rokem 2013. Tehdy prosakovalo povstání známé jako hnutí Majdan, které se postavilo proti notoricky zkorumpovanému ukrajinskému prezidentovi Viktoru Janukovyčovi, jenž otálel s podpisem obchodní smlouvy s Evropskou unií, protože si nechtěl znepřátelit Rusko.
Hnutí Majdan bylo brzy kooptováno ultranacionalistickými skupinami, z nichž někteří členové „otevřeně nosili nacistické znaky“. Mnozí američtí představitelé, včetně tehdejšího viceprezidenta Bidena, v něm však viděli příležitost, jak vytrhnout Ukrajinu z vlivu Ruska a podkopat Putina.
Vysoce postavení američtí představitelé – včetně vysoké úřednice ministerstva zahraničí Victorie Nulandové a velvyslance USA Geoffreyho Pyatta – aktivně radili hnutí, které v roce 2014 provedlo státní převrat a vtrhlo do ukrajinského parlamentu. Titíž američtí představitelé se podíleli i na jmenování nové vlády.
Putin okamžitě podnikl kroky proti rostoucímu americkému vlivu na svých hranicích. Jen několik dní po převratu Rusko napadlo a záhy anektovalo Krym. Rusofilní Ukrajinci ve východním Donbasu následovali jeho příkladu.
Zatímco Putin veřejně řekl donbaským silám, aby hledaly diplomatické řešení svých nároků, američtí představitelé včetně tehdejšího ředitele CIA Johna Brennana tlačili novou ukrajinskou vládu k ozbrojenému konfliktu. Jak napsal Maté, Ukrajina se poté „zvrhla v plnohodnotnou občanskou válku. V následném konfliktu byly zabity tisíce lidí a miliony byly vysídleny“.
Zatímco Putin vydával hrozby, které nakonec přerostly ve válku, Spojené státy zpřísnily svou kontrolu nad Ukrajinou. Američtí představitelé, včetně Bidena, prověřovali jmenování a propouštění v Kyjevě a podle Matéa „formovali personální obsazení a politiku následujících ukrajinských vlád, přičemž prostřednictvím CIA a NATO rozšiřovali svou vojenskou a zpravodajskou přítomnost na Ukrajině“.
Sperryho článek ze 17. dubna mění naše chápání jednoho z nejznámějších a nejdůslednějších příkladů amerického vměšování – Bidenovy hrozby z prosince 2015, že zadrží pomoc ve výši 1 miliardy dolarů, pokud Ukrajina nepropustí svého nejvyššího prokurátora Viktora Šokina. Dlouho bylo známo, že Šokin zahájil několik vyšetřování Burisma Holdings, korupcí prolezlého energetického gigantu, který platil Bidenovu synovi Hunterovi miliony dolarů. Poté, co byl Šokin propuštěn, tato vyšetřování skončila.
Poté, co toto quid pro quo vyšlo najevo, Obamova administrativa prohlásila, že Biden pouze plní politická přání naší vlády a jejích evropských spojenců. Ze Sperryho zpráv však vyplývá, že Spojené státy v měsících před Bidenovou hrozbou žádné takové obavy ohledně Šokina neměly: „V memorandu z 1. října 2015, které shrnuje doporučení Meziagenturního výboru pro politiku na Ukrajině, se uvádí: ‚Ukrajina dosáhla dostatečného pokroku v programu [protikorupčních] reforem, aby to ospravedlnilo třetí [úvěrovou] záruku‘.“
Sperry také uvádí, že jeden z Bidenových poradců byl v té době postupem svého šéfa obzvláště překvapen – Eric Ciaramella. Dne 21. ledna 2016 poslal velvyslanec Pyatt e-mailem Ciaramellovi a dalším poradcům Bílého domu článek z ukrajinského tisku – „Americká úvěrová záruka podmíněna Šokinovým odvoláním“.
„Jejda,“ odpověděl Ciaramella. „Nevzpomínám si, že by se to [propuštění] objevilo na našem setkání s nimi,“ řekl s odkazem na dřívější schůzku v Bílém domě, kterou pořádal s nejvyššími ukrajinskými státními zástupci.
Zákulisí, které Sperry vynesl na světlo, nabude nového významu o tři roky později, kdy Ciaramella vyvolal první impeachment Donalda Trumpa stížností na to, že se prezident údajně snažil podmínit pomoc Ukrajině oznámením, že se v této zemi zabývá korupcí Bidenovy rodiny – a také dobře zdokumentovanými snahami Ukrajiny zasahovat do voleb v roce 2016 na podporu Hillary Clintonové.
Sperryho reportáž naznačuje, že Trumpův impeachment byl součástí snahy zakrýt Bidenovu snahu chránit svou rodinu před zákonem. Tato strategie by možná fungovala, nebýt podivné hříčky osudu, kdy se na povrch dostal notebook Huntera Bidena zanechaný v opravně v Delaware, který podrobně popisuje obchodování s vlivem jeho rodiny na vysoké úrovni.
Stejně jako Ukrajina – středně velká země na druhém konci světa – sehrála klíčovou roli v našich volbách v letech 2016 a 2020, slibuje totéž i v roce 2024. Na první pohled se její významnost zdá být úžasná. Maté a Sperry nám mnohem podrobněji, než jsem zde shrnul, pomáhají pochopit proč.
Jejich depeše nejsou zdaleka posledním slovem. Budoucí reportáže budou nacházet dosud neobjevená fakta a poskytnou, jak lze doufat, jasný smysl minulosti, která se stává historií.
Jak píše Maté, „při tvrzení, že brání Ukrajinu před ruským vlivem, byla Ukrajina podřízena americkému vlivu“ za nevyčíslitelnou cenu.
Americká podpora Ukrajiny může být nutnou obranou proti Putinově agresi. Je však také recidivou naší dlouhé a dnes již do značné míry zavržené historie podpory změn režimů ze zdánlivě ušlechtilých důvodů ve vzdálených koutech světa, jako je Guatemala, Írán, Jižní Vietnam, Chile a další místa.
Úkolem novinářů není toto napětí řešit, ale – jak to udělali Maté a Sperry – podrobně ho popsat bez obav a přízně, aby to mohli udělat i jiní.