Vyváženost a pragmatismus vedou podle brazilského prezidenta k lepším výsledkům než polarizace. Princip dobro vs zlo brání pokroku při hledání řešení konfliktů. (casopisargument.cz)
Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva zpochybňuje nadvlády nejbohatších zemí prostřednictvím brazilského předsednictví skupiny G20, píše latinskoamerická dopisovatelka deníku Guardian Jordana Timermanová. Ve snaze řešit zájmy zemí globálního Jihu se Brazílie pod vedením současného prezidenta staví do pozice mezinárodního lídra, který se zaměřuje na agendu rozvíjejících se ekonomických mocností. Lulův přístup, známý jako „aktivní neangažovanost“, má za cíl vyvažovat angažovanost velmocí, aniž by se stavěl na stranu jedné z nich. Ve světě, který se stále více zaměřuje na mocenské boje mezi hlavními mocnostmi, je však často vnímán podezřívavě. Seskupení BRICS, kterou Brazílie prosazuje, je americkými a evropskými analytiky vnímána jako „protizápadní“, připomíná autorka.
Globální strategie Brazílie vedená prezidentem Lulou čelí letos výzvám. Brazílie předsedá skupině G20 a její program se zaměřuje na snižování nerovností, sociální začleňování, omezování hladu, energetickou transformaci, udržitelný rozvoj a reformu globálního vládnutí. Kromě toho bude Brazílie příští rok hostit v Belému konferenci OSN Cop30 o změně klimatu. Cílem Lulovy zahraniční politiky je přetvořit globální instituce a zvýšit vyjednávací sílu Brazílie prostřednictvím seskupení BRICS. Neangažovanost je však v prostředí hyperpolarizovaných perspektiv velmocí obtížná. Rozšíření BRICSu o Saúdskou Arábii, Írán, Etiopii, Egypt a Spojené arabské emiráty může bránit jejímu obrazu nezařazené skupiny, myslí si Timermanová.
Lulovy mírotvorné snahy jsou často zastíněny jeho kontroverzními výroky, jako je obviňování Ukrajiny z ruské invaze a přirovnávání izraelských akcí v Gaze k Hitlerově genocidě. Lulovým hlavním poselstvím nicméně je, že vyváženost a pragmatismus vedou k lepším výsledkům než polarizace. Je přesvědčen, že binární pojetí dobra a zla brání pokroku ve zdánlivě nemožných konfliktech. Kromě toho Lula navrhuje převratné myšlenky, jako je používání alternativních měn v mezinárodním obchodě, které by zpochybnily nadvládu amerického dolaru a zlepšily postavení globálního Jihu. Navzdory západním titulkům má Lulova diplomacie významný dopad, neboť reprezentuje názory rozvíjejících se zemí a zasazuje se o příměří v Gaze. Brazílie se ve své současné zahraniční politice zaměřuje na mír z pragmatických i idealistických důvodů, neboť chápe, že mír je pro její vlastní růst klíčový.
Prezident Lula se rovněž snaží přesvědčit hlavní aktéry, že zájmy globálního Jihu se mohou lišit od zájmů vyspělého světa. Zdůrazňuje, že účinné globální řízení by mělo odrážet geopolitický vliv rozvíjejících se mocností.
Nedávná návštěva francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Brazílii ukazuje na úspěchy brazilské zahraniční politiky současného prezidenta. Během třídenní návštěvy francouzského lídra podepsaly obě země téměř dvě desítky dohod o spolupráci a investiční plán pro Amazonii v hodnotě 855 milionů liber. Lula také získal Macronovu podporu pro program brazilského předsednictví G20, a to včetně podpory pro globální daň pro nejbohatší lidi světa. Lulova politika nepřinese plody rychle, ale jestli někdo dokáže využít významu globálního Jihu na mezinárodní scéně, je to právě Lula, končí autorka.