„Pokud skutečně věříme tomu, že Rusko chce po Ukrajině napadnout i pobaltské státy a jít tak do regulérní války s Aliancí, musíme se na to patřičně připravit. Je ale potom dost naivní se domnívat, že Rus nám počká do roku 2035, až se kompletně vyzbrojíme. Jestliže ale tomu nevěříme, neměli bychom to veřejně prohlašovat,“ říká generál Andor Šándor, zkušený bezpečnostní expert a bývalý šéf vojenské rozvědky Armády ČR. Vyjádřil se i k současnému stavu ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. (parlamentnilisty.cz)
Česká republika letos konečně utratí dvě procenta z HDP na armádní výdaje tak, jak to už léta požaduje NATO. Kontrakt na dodání 24 stíhaček F-35 páté generace je už podepsaný, dále se mimo jiné plánuje nákup moderních tanků Leopard z Německa a snad konečně, po 10 letech, se dočkáme i nových bojových vozidel pěchoty. Nicméně konkrétní dodávky zmíněných zbraní se většinou uskuteční v horizontu sedmi a více let. Jenže například německý či švédský ministr obrany se nechali v médiích slyšet, že Rusko mohutně zbrojí a může Alianci napadnout do 3 až 5 let. Neměli bychom tedy všechny plánované nákupy výzbroje zásadně urychlit?
My můžeme mít jakýkoliv požadavek na rychlost dodání, ale nebude nám to nic platné, když ten vybraný výrobce není schopen naše přání splnit. Nyní přece vidíme, že dodávky letounů F-35 se protahují i pro americkou armádu a Česko má už se zpožděním armádních zakázek své zkušenosti, například s jedním izraelským dodavatelem protivzdušného systému Shorad. No, a když vidím, že my a také další evropské státy už bubnujeme na poplach ohledně nebezpečí nějakého velkého válečného konfliktu, tak musím konstatovat, že zatím nemáme nic jiného k dispozici než nějaká politická prohlášení. Tady je evidentní disproporce ve slovech a v činech.
A my v České republice s tím máme celkem problém, protože si tu poptávanou vojenskou techniku nakupujeme z velké části jen u cizích dodavatelů, takže nemáme možnost udělat něco s tím, aby naše armáda byla včas velmi kvalitně připravena vůči možným hrozbám. To prostě svědčí o dlouhodobém zanedbání české armády, kdy ten dvouprocentní závazek z HDP byl sice našimi politiky vnímán, ale velmi často nebyl, až na vzácné výjimky, zcela naplněn.
V některých médiích jste se v poslední době vyjádřil v tom smyslu, že pokud vedení našeho ministerstva obrany veřejně mluví o tom, že bychom se měli připravovat na válku, je nutné k tomu pak přistupovat opravdu s velkou vážností. Tedy například zavést i do škol hodiny civilní obrany, stavět nová kasárna a třeba i v omezenější míře zavést povinnou vojenskou službu, což si dnešní mladší generace neumí vůbec představit. Skutečně se domníváte, že to je za současné bezpečnostní situace ve světě nezbytně nutné?
To je právě ten kardinální problém. Pokud skutečně věříme tomu, že Rusko má velké imperiální nároky a chce po Ukrajině napadnout i pobaltské státy a potom též Polsko, a jít tak do regulérní války s Aliancí, tak tedy, abychom byli věrohodní, se na to musíme patřičně připravit a veřejnosti sdělit, co to vlastně znamená, včetně obnovení povinné základní vojenské služby, a z čeho či na úkor koho se to bude financovat. Jestliže ale tomu nevěříme, neměli bychom to veřejně prohlašovat.
Sice nyní říkáme, že chceme se stíhačkami F-35 do první ligy, protože máme reálné obavy z Moskvy, ale pak je naivní se domnívat, že Rus nám počká do roku 2035, až se kompletně vyzbrojíme. Ta vyjádření našich politiků v tomto směru by určitě neměla být emotivní, ale měla by odrážet realitu, a tady zase můžeme vidět ty absolutní disproporce. Je si třeba uvědomit, že tak to bude vnímat nejen naše veřejnost, nýbrž i náš protivník, který určitě nebude trpělivě čekat, až si pořídíme moderní výzbroj.
Já osobně jsem skeptický ohledně toho, že by Rusko chtělo jít do přímé konfrontace s NATO. Že se bude snažit vrazit klín destabilizace třeba u pobaltských států, o tom není vcelku pochyb, ale že by mělo zájem o válečný střet s Aliancí, kde jsou hlavní silou Spojené státy, o tom pochybuji. Na tento problém se chce dívat hlavně realisticky, a nenálepkovat hned lidi jako ruské trolly či chcimíry jen proto, že mají na současnou bezpečnostní situaci poněkud jiný názor.
Okolo výše zmíněného nákupu amerických stíhaček F-35 se i v odborné veřejnosti vedou vášnivé diskuze. I někteří členové Výboru obrany Parlamentu ČR si myslí, že to je pro naši republiku zbytečný, nákladný výdaj a levnější cestou by bylo pořízení zmodernizovaných gripenů. Z ušetřených peněz by se pak prý mohly rychleji doplnit naše tankové jednotky a lépe posílit třeba i protivzdušná obrana. Co na tyto názory říkáte?
F-35 je bezesporu nejmodernější letoun páté generace. Myslím si ale, že Severoatlantická aliance nebude nijak ochuzena, kdyby si Česká republika tyto stroje nepořídila, protože F-35 v dostatečném množství fungují i v jiných státech našich spojenců a jsou tak dostatečnou odstrašující silou pro případného agresora. Že nám je Američané rádi prodají, tak to je myslím každému jasné. Politici by se však neměli alibisticky ohánět tvrzením, že si F-35 vybrali především vojáci. Každý si přece vybere raději to nejlepší. Je to stejné, jako byste si měl vybrat při nákupu vozu mezi škodovkou či mercedesem, kdyby to nešlo z vašich peněz. Tomu já dobře rozumím. Zvláštní je, že podobnou filosofii o první lize jsme neuplatnili i u jiné výzbroje, kterou pořizujeme, jako jsou třeba bojová vozidla pěchoty.
Druhou věcí ale je při dnešním překotném technologickém vývoji, včetně umělé inteligence a bezpilotních prostředků, zda je skutečně dobré říkat, že tyto letouny budou ještě fungovat v roce 2069. Mně se to jeví jako velmi odvážné tvrzení, že v této době nebudou už na trhu další, daleko modernější zbrojní systémy vhodné k válčení. Je si také třeba uvědomit, že budeme muset řešit dva koncepty, tedy připravovat se na F-35 a také dolétávat gripeny, jejichž další pronájem bude asi nyní už dražší než těch původních 1,7 miliardy, jelikož od Švédů už další letouny nakupovat nechceme. A více financí by mělo určitě jít do naší protivzdušné obrany, kdy naše raketové systémy máme už poměrně dost zastaralé a neodpovídá to požadavkům dnešní doby. Co dále postrádám je také jasná představa, jak a v čí prospěch budou F-35 působit, kdyby došlo k vojenským operacím v rámci NATO a naše dvě brigády by byly podřízeny mnohonárodním silám.
Zaklínat se jen tvrzením, že musíme mít letouny 5. generace a být tak v současné vzdušné extralize, tak se potom ptám, proč neusilujeme o to, být v té extralize i u ostatních zbrojních systémů či druhů vojsk. Vy sám jste zmínil těžkou tankovou brigádu, kdy bychom byli při jejím zmodernizování daleko prospěšnější pro celou Alianci a ještě by to ani nespolykalo tolik peněz. Myslím si, že bychom měli být při těch nákupech trochu umírněnější, protože opravdu nevíme, jaká bude například v příštích letech cena barelu ropy. Ty dnešní výpočty nákladů na pořízení a provoz F-35 si mi zdají spíše jako nějaké abstraktní matematické cvičení, které není moc reálné. A ještě musím dodat, že pokud dnes nejsme ani zdaleka schopni na 100 procent využít všech funkcí gripenů, tak nač nám potom budou ještě sofistikovanější stroje.
Řada evropských politiků také kritizuje současnou pomoc Evropské unie napadené Ukrajině. Výzbroj, která putuje Kyjevu z EU, je prý často hodně zastaralá, někdy se má dokonce jednat téměř o nepoužitelný šrot. Měla by tedy Evropa, stejně jako už to udělalo Rusko, najet na mohutnou zbrojní výrobu, aby si jednak doplnila vlastní zásoby výzbroje a aby také mohla lépe pomáhat Ukrajině? Anebo by se měly tyto úvahy o bezpečnosti na „starém kontinentu“ vést úplně jiným směrem, tedy zaměřit se především na mírová jednání? Čemu byste dal přednost vy sám?
Já bych dal vždy přednost tomu, aby se hledala nějaká možná, mírová jednání. Má to i Aliance v prvním bodě své Smlouvy, že se v duchu charty OSN bude snažit nalézat smírná řešení. Nechť jsou tato politická a diplomatická hledání míru podepřena i jasnou odstrašující silou ze strany NATO. Když dnes ministři švédské, dánské či německé vlády mluví o tom, že se musíme reálně připravovat na agresi, v horizontu méně než 5-8 let, tak bych chtěl vědět, jaké konkrétní kroky proto udělají, aby najely na válečný průmysl. Německý bundeswehr, armáda největší evropské země v rámci EU, je kupříkladu v bídném stavu. To se v tak krátkém časovém horizontu stihnout nedá.
Co se týká té pomoci Ukrajině, tak když ji někdo zásobuje velmi zastaralou výzbrojí, kterou by jinak musel sám za určitých nákladů zlikvidovat, tak to považuji za dost nezodpovědné, v některých případech až odporné. Jsou země, jako Slovensko, které se takto zbavilo svých velmi poruchových a málokdy létajících Migů 29, a teď nemají žádné letectvo! V současné době Evropa už nemá, co se týká výzbroje, Kyjevu moc co nabídnout. Obávám se, že slíbené F-16 od evropských zemí nebudou mít možnost na Ukrajině létat, neboť Rus jim letiště zničí, pokud tak už nedělá. Těch avizovaných 50 miliard pomoci od Bruselu půjde v průběhu 4 let na zajištění chodu státu, a i kdyby je mohla Ukrajina použít na nákup zbraní, je obtížné už dnes něco koupit, protože jich na prodej moc nezbylo. Ani dodávky dělostřeleckých nábojů nejdou ani zdaleka podle slibů. Nechtěl bych být ukrajinský prezident, který vidí všechny ty sliby a pak realitu. A k tomu se ještě pomoc rozkrádá domácími šibaly.
Říkám to dlouhodobě, pokud opravdu věříme tomu, že se Ukrajině podaří osvobodit všechna její území v rozsahu, jak to bylo před rokem 2014, tak ji dejme, co můžeme, včetně těch nejmodernějších zbraní, samozřejmě bez těch jaderných. Jestliže ale tomu tak není, nemáme ty zbraně, či je nechceme poskytnout, pak se musíme chovat jiným způsobem. Z gauče se prostě vede válka jinak než na frontě, kde to nyní stojí sta tisíce životů, a kdy je devastována kompletní infrastruktura země. A v těch vyjádřeních na podporu Ukrajiny a potom v reálných činech zase vidím velkou disproporci.
Jak má laik v současné době vůbec vnímat a chápat válečný konflikt na Ukrajině? Loňská ofenzíva Kyjeva se moc nepovedla, možná i díky slabší, materiální podpoře od svých spojenců. Čeká nás tedy delší opotřebovávací konflikt, v němž vrch bude mít ta strana, která déle vydrží se svým lidským i zbrojním potenciálem? Zaměří se nyní Ukrajina spíše na obranný způsob vedení boje, aby agresor nezískal její další území?
Ta ofenzíva byla vůbec špatně připravená, což jsem říkal už od jejího samého začátku, a jde to na vrub nejen prezidentu Zelenskému, ale také vrchnímu veliteli armády Zalužnému, který ji neměl připustit. Ale chápu, že se v tomto případě jednalo o velký politický tlak, jenž měl také pomoci k tomu, aby Ukrajina měla lepší podmínky při možných mírových jednáních. Válka je už delší dobu v opotřebovací fázi, kdy má Rus navrch jak v lidských zdrojích, tak i ve výzbroji a munici. Jeho letectvo má značnou převahu. Ukrajina přešla do strategické obrany a bude se snažit nepřijít ještě o další území. Otázkou je, zda se jí to povede. Určitě budeme svědky útoků proti Černomořské flotile, cílům na Krymu a v pevninském Rusku. Čeká nás nejspíše zamrzlý konflikt, generující problémy pro všechny včetně Evropy. Rus bude mít velké problémy s partyzánským a gerilovým bojem na okupovaných územích. V tom mají Ukrajinci zkušenost a jsou v tom dobří.
Dalším problémem, jež nedávno zahýbal českou veřejností, je novela zákona o držení zbraní a střeliva, kterou poslanci schválili před několika dny. A to v souvislosti s tragédií na pražské Filozofické fakultě UK. Nemalé části naší veřejnosti vadí, že je u nás stále možné zakoupit si větší množství dlouhých zbraní se zásobníkem až do 15 nábojů. Také není problémem si v prodejnách zbraní pořídit upravený samopal, ze kterého si šikovný strojař bez větších potíží může zprovoznit zbraň, jež může střílet i dávkami. Jste spokojený s navrhovanou úpravou zákona o držení zbraní, kterou se teď má ještě zabývat i Senát? Myslíte si, že se tak nyní alespoň částečně omezí možnosti šílených střelců?
Nebýt té ohromné tragédie na filozofické fakultě, kdy ten střelec používal legálně držené dlouhé zbraně, tak ty celospolečenské diskuse o držení zbraní a o střelivu by vůbec neproběhly. Kdyby pachatel používal nelegálně držené zbraně, tak bychom se o tom vůbec nebavili. Že se dnes dají v prodejnách zbraní zakoupit samopaly, které si šikovný zámečník upraví na zbraň, se kterou lze pak střílet dávkami, tak to by nemělo být vůbec možné! Souhlasil bych také s tím, aby se omezil nákup dlouhých zbraní, které jsou příbuznou verzí americké pušky M16. Ty přece nemusí mít člověk na svou osobní obranu, k tomu stačí i krátká zbraň.
Samotná zbraň jako taková ale škodlivá není, pokud se nedostane do rukou nějakého zločince či idiota. Otázkou zůstává, jak se společnost vypořádá s faktem, aby se zbraně nedostávaly do rukou nezpůsobilým lidem. To je opravdu velký problém, který se nikdy nedá vyřešit ke spokojenosti všech, i když by se zavedly psychologické testy, protože člověk se může dostat během krátkého období do situace, jež ho zcela změní. Představa, že bychom vytvořili nějakou stoprocentní legislativní normu, která by podobná rizika úplně odstranila, je naprosto nesmyslná.
Také se domnívám, že je od státu dost nezodpovědné přenášet na prodejce povinnost, aby zjišťovali, kdo si zbraň může zakoupit, a kdo ne. To je přece práce policie, která povolení o nákupu zbraní schvaluje a pak i vydává. Pozice prodejců je přece úplně jiná, ti chtějí co nejvíce prodat a mít z toho patřičný zisk. Že by to měli pak prodejci hlásit, s tím určitě souhlasím, ale za vydávání zbraní nemohou mít přece na triku většinovou míru zodpovědnosti. Jak mají během té krátké doby prodeje ověřit, zda je ten člověk způsobilý, či nikoli?
Je ale pravdou, že máme u nás poměrně liberální zákon, co se týká držení zbraní, kdybychom si ho například srovnali s podmínkami ve Velké Británii. Na druhou stranu není vůbec špatně napsaný a není ani úplně jednoduché zbrojní průkaz získat. Ten problém také spočívá v tom, jaká panuje ve společnosti nálada; chtělo by to méně agresivity na školách, v práci, na sociálních sítích, ale také mezi politiky. A samozřejmě nás také ovlivňuje celková situace ve světě.