U konfliktu na Ukrajině aktuálně podle amerického politologa a profesora na Chicagské univerzitě Johna Mearsheimera neexistuje žádná naděje na jakékoli smysluplné řešení mírovou dohodou. Ruská neochota vrátit Ukrajině okupovaná území a na druhé straně odmítání Ukrajinců i USA a evropských spojenců přistoupit na absolutní neutralitu Ukrajiny dle něj znamená, že „to nejlepší, v co můžeme doufat“ je zamrznutí celého konfliktu. „Z ruského pohledu jde o existenciální hrozbu a Spojené státy s jejich spojenci překračují červenou linii,“ rozebral Mearsheimer v rozhovoru pro CLSA jak se na vše dívá Moskva. (parlamentnilisty.cz)
Podle Mearsheimera tu byl mezi lety 1990 až 2017 svět, kdy existovala pouze jedna skutečná světová mocnost, kterou byly Spojené státy. „Z hlediska války velmocí byl tedy tehdy svět pozoruhodně mírumilovný,“ shrnul v rozhovoru pro CLSA s tím, že se vše však mělo změnit kolem roku 2017, kdy odstartoval jakýsi multipolární svět a začal tehdy souboj hned trojice mocností, mezi nimiž byla kromě Spojeným států dle Mearsheimera Čína a také Rusko.
Spojené státy navíc dle něj nyní musí čelit souboji jak s Ruskem ve východní Evropě, tak s Čínou ve východní Asii zároveň a vše se tak odlišuje od dřívějška, jelikož za studené války USA musely čelit pouze SSSR a tehdejší uspořádání světa se dle politologa působícího na Chicagské univerzitě dalo vnímat coby bipolární. Právě proto dnes prý žijeme v mnohem nebezpečnějším světě, než který tady byl za studené války.
Čína se má dle Mearsheimera snažit stát asijským hegemonem, stejně jakým jsou Spojené státy na západní polokouli. „Ale problém je v tom, že Spojené státy něco takového netolerují a vynaloží velké úsilí, aby zabránili Číně dominovat v Asii stejně, jako dříve zabránili v dominanci nacistickému Německu, Japonsku za druhé světové války a Sovětskému svazu,“ rozebral.
Co se týče Ruska, politolog si nemyslí, že by jeho cílem bylo zabrat státy východní Evropy včetně Ukrajiny a chtělo by „imitovat Sovětský svaz“. „Něco takového je jen mýtus. Tohle prostě není pravda. To co Rusové dělají na Ukrajině je, že reagují na to, jak Spojené státy a jejich evropští spojenci tlačí NATO k ruským hranicím. Z ruského pohledu jde o existenciální hrozbu a Spojené státy s jejich spojenci překračují červenou linii,“ řekl s tím, že Rusové odmítají, aby byla Ukrajina členem NATO za jakýchkoli okolností. „Šli do války, aby tomu zabránili,“ míní Mearsheimer s tím, že na rozdíl od Číny, která má šanci stát se regionálním hegemonem v takové pozici Rusko vůbec není.
Řešení konfliktu na Ukrajině Mearsheimer aktuálně nespatřuje v žádné smysluplné podobě, na níž by se mohly shodnout jak Ukrajina s evropskými spojenci a Spojenými státy na jedné straně a Rusko a straně druhé. „Myslím, že to nejlepší, v co můžeme doufat je, že se z toho stane zamrznutý konflikt,“ obává se politolog, že namísto nějaké mírové dohody, která by dávala smysl pro Ukrajinu i pro Rusko máme spíše očekávat zamrznutí konfliktu a příměří bez mírové dohody.
Prvním problémem pro dosáhnutí míru je dle Mearsheimera zejména v tom, že si Rusko uzurpovalo značnou část Ukrajiny, kterou nebude chtít za žádnou cenu napadenému státu vrátit, což je „velká překážka pro mírovou dohodu“.
Druhý problém pro dosáhnutí míru má spočívat v tom, že Rusové mají tvrdit, že budou s mírovou dohodou souhlasit jen v tom případě, že bude Ukrajině neutrálním státem. „Pokud nebude Ukrajina jakkoli spojencem NATO a bude zcela neutrální. Západ a samozřejmě i samotní Ukrajinci však něco takové považují za něco absolutně neakceptovatelného… A asi chápete, pro chtějí Ukrajinci bezpečnostní záruky od Západu. Ale z ruské perspektivy je to kategoricky neakceptovatelné,“ shrnul profesor Chicagské univerzity druhou z velkých překážek pro mírovou dohodu mezi Rusy a Ukrajinci.
Okupace území Ukrajiny Ruskem a neshoda v otázce neutrality Ukrajiny má být důvodem proč je zamrznutí konfliktu to „nejlepší, v co můžeme doufat“. „Ale bude to mít opravdu nedobré následky pro vztahy Západu s Ruskem a vztahy Ruska s Ukrajinou,“ doplnil Mearsheimer dle kterého má Ukrajina velkou nevýhodu zejména v tom, že stojí proti protivníkovi s mnohem větší populační výhodou a také se silnějším dělostřelectvem.
Právě slova o hrozbě z rozšiřování NATO několikrát v minulosti použil mnohokrát ruský prezident Vladimir Putin a před nedávnem generální tajemník NATO Jens Stoltenberg taktéž nastínil, že se Putin několik měsíců před napadením Ukrajiny snažil se Severoatlantickou aliancí vyjednávat skrze smlouvu podmínky, v nichž deklaroval, že Rusko sousední zemi nenapadne. Dvojice požadavků ruského prezidenta se však netýkala jen samotné Ukrajiny a Putin podle Stoltenberga požadoval být i odstranění vojenské infrastruktury Aliance ve všech spojeneckých zemích, které vstoupily do NATO od roku 1997, což by de facto znamenalo, že by tak musely učinit kromě pobaltských zemí i všechny země Visegrádské skupiny včetně České republiky. „Byla to podmínka, aby nenapadl Ukrajinu. To jsme samozřejmě nepodepsali,“ komentoval Stoltenberg.
Konflikt mezi Čínou a USA by se s tím na Ukrajině nedal srovnávat
Případný vojenský střet mezi Spojenými státy a Čínou by se prý s tím ukrajinským nedal srovnávat, avšak podobnost by spočívala v tom, že by takový souboj bylo velmi těžké ukončit a vše by prý opět v nejlepším možném scénáři skončilo zamrznutím konfliktu, který se však může opět kdykoli rozhořet.
Nejde ovšem pouze o hrozbu ze strany přímého vojenského střetu, Američané se mají aktuálně obávat i rizika, že by je Peking předehnal technologicky a ekonomicky, což by ve výsledku znamenalo i bezpečnostní riziko, jelikož by následně Číňané disponovali mnohem sofistikovanějšími vojenskými systémy a měli by mnohem více prostředků na zbrojení.
Hrozbu střetu kvůli čínské invazi na Tchaj-wan Mearsheimer považuje za velmi málo pravděpodobnou, jelikož si Číňané mají uvědomovat, jak složitě proveditelná by byla invaze na opevněný ostrov a hlavní příčinu, co by mohlo k takovému kroku Číňany vyprovokovat, by prý bylo vyhlášení nezávislosti Tchaj-wanu na Číně, přičemž však Mearsheimer nic tak „hloupého“ od Tchaj-wanců, jejichž státní uspořádání je pokračovatelem původní Čínské republiky, nikterak nepředpokládá.