12.1.2022 10:06:05

USA mají zájem vyprovokovat konflikt v Evropě. Přilévá Lipavský olej do ohně? Názor

Americké cvičenie
Americké cvičenie
(foto: © AFP 2021/PETRAS MALUKAS)


Situace kolem Ukrajiny má ohlas i v České republice. Ministr zahraničí Jan Lipavský v rozhovoru pro týdeník Respekt prohlásil, že se Česko soustřeďuje na bilaterální posílení pomoci této zemi, a to včetně vojenské spolupráce. Co to v kontextu probíhajících jednání Ruska s USA znamená?

Sputnik se ptal europoslance za SPD Ivana Davida.



Ivan David: V zahraniční politice platí, že žádná cizí oběť není dost velká, aby uspokojila cizí zájmy. My jsme tou obětí. A kdo ji žádá? Spojené státy americké… USA dospěly do bodu, kdy mají zájem vyprovokovat konflikt v Evropě, aby tím řešily své problémy a uspokojily vojensko-průmyslový komplex a jeho velmi mocné akcionáře. Ti se podílejí na financování kampaní amerických prezidentů. Kvůli těmto zájmům je tendence udržovat napětí.


A co my, mezi velmocemi…

Naše vláda, je-li ještě naše, by si měla položit si otázku, zda je pro občany ČR v pořádku, aby se naše vojsko účastnilo možného konfliktu se zemí, která nás bezprostředně neohrožuje. Ani Ukrajina, údajně Ruskem „ohrožená“, není členem NATO, nemáme k ní proto povinnosti. Je to nemístná iniciativa.

Ukrajinská vláda dovedla vlastní zemi do absurdní situace. Snaží se upřít pozornost na zahraniční hrozbu, asi tím chce zakrýt problémy vnitrostátní. Není to nic jiného než válečné dobrodružství, nezodpovědné k občanům vlastní země. Novinář, který položil ministru Lipavskému takto sugestivní otázku, je osoba rovněž bez odpovědnosti. S takovými by mělo být správně jednáno tak, aby takoví lidé nezhoršovali situaci.

Jestliže je vyhlášeno embargo na zbraně (OSN), pak kdokoli zbraně dodává [v tomto případě] Ukrajině, by měl čelit trestní odpovědnosti. Jinak odpovědnost padá na celou Českou republiku. Čeští občané se pak stávají rukojmím jednání politiků.


Stále dokola slyším, že liberálové vidí v RF diktaturu, že prý Rusko chce oživit jakýsi „SSSR 2.0“…

Titíž liberálové mlčí o mnoha zahraničních neziskovkách v RF, kterým o Rusko nejde. Proč by měli Rusové chtít sféru vlivu? Zaprvé je to velký stát, kde každý takový sféru vlivu má. Jenže Rusko má tolik surovin, že je nedokáže ani všechny využít, nemá motivaci uzurpovat cizí území. Opak je pravdou. Spíše jiné státy by rády pronikly na ruské území a působily tam bez limitů. Tvrdit, že nám o ruské suroviny nejde, to je trochu neupřímné.

Pokud se naše současná vláda domnívá, že bychom měli plyn kupovat od USA, je to dobrá představa, ale mělo by se to říci otevřeně, jakož by se mělo také povědět, kolik za to zaplatíme navíc. Zkrátka Rusové další zdroje nepotřebují. Otázka zní, co jiným zemím může nabídnout Rusko a co USA.

Nemylme se, USA nám technologie zadarmo nabízet nebudou, viz předražená vojenská technika, o níž byla v loňském roce řeč. A morální hodnoty? Ve starších US filmech z padesátých let – sem tam přestřelka, sem tam vražda. A moderní filmy? Jeden velký armageddon. O sociálních podmínkách v USA si nedělám iluze. Proč to říkám? Neidealizujme si v našich časech Západ.


Z jednání zatím plyne, že ani jedna strana neustoupí. Říká se sice – „lepší špatný mír než dobrá válka“, ale až slova dojdou a múzy utichnou, kdo ví, co se semele…Nebo ne?

Že strany neustoupí? Rusko nechce, aby se postupovalo proti němu. Ustoupilo, kam mohlo.


Na které straně je agrese?

Ptejme se: Koho je agrese? Toho, kdo zůstává na své straně hranice, nebo toho (míněno NATO, pozn.), kdo se k hranici cizího státu blíží?

Představa, že Východ je v hlubokém úpadku, z něhož se nedostane, tudíž je možno ho dolikvidovat, ta narazila. Rusko bylo možné vysávat tak v letech devadesátých. Rusko se nedostalo úplně na lopatky. To asi liberály mrzí. Když prokázalo schopnost mobilizace sil a růstu v řadě směrů, Západ zažívá menší „šok“. Proto teď vyvíjí ostrou rétoriku o neústupnosti, ale dokud se jedná, dotud dobře.

Já mám oprávněné obavy o další vývoj. Z chybného rozhodnutí může náhodně dojít k akci, která bude třeba vyhodnocena jako nepřehlédnutelná provokace či vážně míněný útok. Pak už nebude možné vzhledem k rychlosti systémů zastavit běh věcí. To, co by následovalo, to si nechci ani moc představovat.

Viděl jsem film Bedfordský incident (Columbia Pictures/1965/), kdy kapitán US válečné lodi z vlastní iniciativy pronásledoval ruskou ponorku, ačkoli ta byla v mezinárodních vodách. Vypálil na ni. Ruská ponorka reagovala těsně před zásahem tak, že zničila US válečnou loď. Tento incident mohl vést, kdyby tehdejší představitelé nejednali uvážlivě, k rozpoutání světové války. Natočeno podle skutečné události, která se udála poblíž Grónska.

Nedobrovolně se stáváme svědky situace, která se může vyhrotit až do světové války. Proto to teď berme vážně a přemýšlejme, co s nezodpovědnými politiky… Tolik k té možné vojenské spolupráci s Ukrajinou. Rusko ustoupilo, kam mohlo. Jediné, co chce, aby se dál nepostupovalo proti němu…



rozhovor viedol Vladimír Franta (Sputnik)